Článek
Jelikož jsem už ve věku, kdy je většina lidí po smrti, dovolil bych si utrousit pár poznámek na téma stáří a stárnutí.
Je to téma věčně mladé, i když právě mladí a mladší lidé se mu živě vyhýbají, o problémech stáří moc neuvažují a když už na něco podobného přijde řeč, tak každému vysvětlí, že jich se tento problém netýká, protože oni stárnout nebudou a pokud se už stáří někomu nevyhne, tak bude muset řešit ten samý problém, který má většina starých lidí s malým důchodem.
Za prvé, mohou si za to sami, protože se na to měli připravit a za druhé, stát tady není od toho, aby řešil něčí problémy. Stát tady v podstatě vůbec není od toho, aby něco řešil.
Co je to vlastně stáří? Někdo si myslí, že stáří je stav mysli, je ti tolik, na kolik se cítíš a když si budete od rána do večera stále opakovat, cítím se dobře, mám se fajn a jsem den ode dne mladší a mladší, skončím nakonec ve školce nebo v jeslích. Nebo na psychiatrii.
Jsou ale i tací, kteří považují stáří za nemoc. A to za docela vážnou nemoc, na kterou není lék a z níž je nemožné se uzdravit. Když vidíte fotky dětí, trpících progerií, tak si snadněji připustíte, že stáří a stárnutí je něco příšerného, čemu se nedá vyhnout.
Zdravý člověk, pokud je chabý, slabý a neduživý třeba kvůli tomu, že málo cvičil, popřípadě v mládí a v mužném věku moc nesportoval, i když sportovat mohl, ale chyběla mu vůle nebo byl líný, má stále možnost poměrně hodně na svém zdraví a s ním i souvisejícím zjevu napravit. Dokud ještě není pozdě, počítá se k dobru každá odcvičená série nebo hodina a je to znát, jak na držení těla, tak na baculatosti končetin a na rysech v obličeji, pokud ale mluvíme o škodách, způsobených stářím, jako je povislá pokožka, stařecké vrásky, bolesti kostí, páteře a kloubů, jde o změny nevratné. Pokud tedy nevěříme na reinkarnaci.
Podle mého názoru je stárnutí a stáří pokles energie, kterou máme k dispozici. Je to věc, kterou každý cítí sám za sebe a těžko vám uvěří kdokoliv, komu o tom, třeba i hodně barvitě, vyprávíte, ale sám to ještě na vlastní kůži nezažil.
A současně je to i šok.
Dobře si vzpomínám na to ráno, které přišlo takříkajíc bez varování, prostě přišlo jako každé jiné ráno, venku začalo svítat, řekl jsem si, že by asi už bylo vhodné zahájit proces vstávání, mytí a údržby a k tomu bude dobré si připravit skromnou snídaní – a najednou jsem zjistil, že nemůžu vstát.
Těžko se to popisuje, ale prostě to nešlo, nemohl jsem se posadit a když jsem se chtěl zvednout, posunul jsem těžiště svého těla o polovinu zamýšlené vzdálenosti a – konec, vypnuto, pád po zádech zpátky na matraci.
Nevím, kdy jsem něco podobného zažil naposledy, možná někdy v dětství, když jsem se začal učit chodit.
Zkoušel jsem si chvilku odpočinout a převrátit se na čtyři a částečně se pak jako vyšplhat po židli do polohy, v níž bych jinak, v dobách tělesné zdatnosti skončil efektní sklopkou. Kdyby mě někdo pozoroval, tak by mi asi tu sklopku v mládí už nevěřil a neuznal, ale nevymýšlím si, uměl jsem ji, jak s odrazem pomocí rukou, tak i bez pomoci. Teď jsem se mohl akorát tak zhroutit.
Největší zrada je v tom, že jeden den (ten poslední z těch normálnějších) je jakoby bezpříznakový a druhý den vás na nohy nepostaví ani sebeslavnější prostředek na záchranu erekce, pomocí něhož se podle reklamy jinak postaví úplně všechno.
Hloupá situace pokračuje zjištěním, že se nedobelháte ani k doktorovi, ale nechcete ho volat domů, protože nejste po zásahu bleskem, ani jste neprodělali infarkt a zřejmě ani mozkovou příhodu, můžete se belhat kupředu, když se budete opírat o zeď. Samozřejmě víte, že hromada lidí je na tom ještě hůř. Měli jste na to myslet a připravit se na to. Mysleli? Nemysleli?
V následujících dnech jsem se pokoušel svou nepohyblivost aspoň trochu rozcvičit, ale nedotáhl jsem to dál, než na stupeň akceschopnosti, na němž by mě lidé považovali za důchodce, kterému ukradli chodítko.
No a co má být? Měl jsem s tím počítat a dávat si na chodítko větší pozor. Že jsem žádné chodítko neměl? Moje chyba, měl jsem s tím počítat a zavčas si nějaké pořídit.
Pokud budete chtít poradit s čímkoliv, co se týká stáří, zvolte si jako svého kouče jakéhokoliv mentorujícího chytrolína nebo rozumbradu, kterému je více jak 75 let. Mladší, kteří v praxi ještě nic zvláštního nezažili, vám nic užitečného neporadí. Ani vás k ničemu zajímavému inspirovat nebudou.
Se staršími známými v těchto dnech chystáme silvestrovský pořad na téma, na co by se naši starší spoluobčané v rámci touhy po prožití důstojného stáří měli připravit během nadcházejícího ledna a února 2025?
