Článek
Často jsem ukazoval své vlastní videjko, kde se pokouším silou vůle ohnout lžíci, což samozřejmě nejde, kdyby někdo silou vůle ohnul lžičku, tak se zřejmě za chvíli probudí a zjistí, že se mu to zdálo.
Ale jako trik je to docela dobrý, můžete se to naučit a udivovat davy. Kromě toho na videjku ukazuji a předvádím základní cvik na zrychlení reflexů. Je to další docela užitečný trik, protože jak stále dokola tvrdím, nastává doba, kdy nejdražší komoditou bude čas, lidé si začnou uvědomovat, že čas je jenom jeden a že nikdo nemůže být na dvou místech současně, a stejně tak se nemůže věnovat dvěma věcem najednou čili je a bude dobré naučit se rychle odhadnout, jestli náhodou svůj vzácný čas nevěnuji nějaké nepodstatné hlouposti (většinou politické), místo toho, abych jej věnoval něčemu, co bude pro mě užitečné.
Cviky z Magie života současně zpomalují stárnutí, zrychlují reflexy a chrání svého provozovatele, nebo jak dotyčného správně označit, před virózami všeho druhu. Aspoň podle mého názoru. Proto své učení stále dokola propaguji a doporučuji.
Jeden můj dobrý kamarád často opakuje, že se jakémukoliv očkování vyhýbá jako čert kříži, protože vůbec nechápe, jak mohlo někoho napadnout, stříknout komukoliv nějaké napolo shnilé bakterie nebo viry pod kůži nebo do svalové hmoty, s vysvětlením, že se tím zvýší odolnost očkovaného. Proč si asi myjeme ruce před jídlem? Proč si asi na sebe bereme čisté věci, když ty staré už začínají smrdět a mohly by sloužit jako "očkovací látka"?
Proč se snažíme rány dezinfikovat, místo, abychom si do nich zanášeli nečistoty a radovali se, že se staneme imunní? Je to stejný nesmysl jako hrát divadlo bez diváků, popřípadě pořádat koncert bez muzikantů na prázdné louce za městem. To může vymyslet jen blázen nebo psychopat. Blázen neví, co dělá, psychopat to ví a má z toho radost. To už jsme si vysvětlili. A možná právě proto jsem se už několikrát setkal s názorem, že to horší ještě přijde.
Já sám jsem proočkovaný ze všech stran, zkušeností tedy mám na rozdávání, ale stejně nevím, jestli mi to více pomohlo nebo ublížilo. Když mě očkovali proti tbc, tak jsem tuberu dostal a zápasím s ní celý život. Když mě propíchali injekcemi s antibiotiky, tak jsem to sice přežil, ale nevím, jestli se tak stalo díky těm injekcím nebo díky tomu, že jsem celý život cvičil a meditoval. Takže si myslím, že každý by se měl rozhodnout sám za sebe, kterou cestou půjde, jestli přírodní cestou lesního muže, který v životě neviděl injekční stříkačku nebo cestou propíchaného cedníku. Těžko se v tomto směru něco chytrého radí.
Když tak pozoruji, jak se k sobě lidé chovají venku a v obchodech a koneckonců i v přírodě, v parcích a v hromadných dopravních prostředcích, tak si říkám, že jestli má přijít ještě něco horšího, tak co to asi bude?
Co by mohlo přijít ještě horšího? Nedávno jsem se díval na záznam debaty s jakýmsi neurochirurgem, který tvrdil, že lidem obecně klesá IQ a taky řekl, že to bude ještě horší. Tak jsem zůstal zírat na monitor… jak ještě horší? To jako ještě jde? Vždyť už teď jsme tady jak jeden vydlabanec vedle druhého.
Jasně, že ještě většina z nás zvládne nějakou jednoduchou práci, sedí v obchodním centru za kasou, doručitelé nám občas něco doručí, poliš sepíše pokutu, v putyce vám něco uklohní a nalejou, k tomu zdůrazní, že se pivo netočí, ale čepuje a mají radost, jak jsou chytrý a většina řidičů dojede a nenabourá, takže, jak zpívali Voskovec s Werichem, ten umí ten a ten zas ono, ale - ruku na srdce, už je skoro nemožné se s někým normálně pobavit. Nadhodit téma a teď se bavit rozebíráním určité situace nebo čehokoliv, co někoho zaujalo.
Nezlobte se na mě, ale v komunikaci nám chybí filosofie, chybí moudrost, chybí umění, skoro jako kdyby ve většině českých hlaviček už chyběl i mozek. Zbyly jen ty šikovný ručičky, zvláště u řidičů, kuchařů, prodavačů, doktorů, což budí dojem, že se kolem nás nic drastického neděje. Ale děje.
Moje první žena (správně bych měl asi napsat, moje první ze tří žen, možná ze čtyř) pracovala jako zlatnice, no proč jako? Prostě byla zlatnice a vždycky se rozčilovala, když jí někdo pochválil, že má šikovné ručičky. Jak šikovné ručičky? To jako, že jsem manuálně zručná? Co je to za pitomost? Vždyť ruce jsou řízené mozkem, takže jsem asi inteligentní, ne? Mám dobrej mozek, ne ruce. Co by mi byly platný ruce bez mozku?
No nic, asi měla pravdu, ale přece jenom se v praxi vždycky ukazoval dost velký rozdíl mezi mozkem šikovného řemeslníka, který všechno spravil, opravil, upravil a ještě po sobě zametl a uklidil a mozkem filosofa, nad jehož názory po několik staletí mudrovalo celé lidstvo.
Což je právě to kouzlo informací. Pamatujete na písničku A Dear John Letter? Super country, chodil jsem do divadla Semafor na Václaváku, když tam ještě hráli Suchý a Šlitr, potom Šimek a Grossmann a s touto písničkou oslňovali davy pod názvem Drahý můj, zpívala to Urbánková a recitoval Jirka Grossmann a všichni jsme si říkali, hergot, ten Jirka, to je ale talent, proč se ty jeho písničky nehrají i někde venku, v zahraničí? Vždyť by na to měl.
No jo, jenomže ona vlastně skoro celá naše hudební scéna byla „kradená“, bolševik spustil železnou oponu, my jsme nevěděli, co se hraje a zpívá „venku“, v Americe, v Anglii, ve Francii, prostě, co se kulturně děje na Divokém západě - a pokud měl někdo štěstí, že mohl vycestovat, třeba občas do Anglie, podívat se do Londýna, tak byl králem mezi nevzdělanými opicemi. Mohl v Československu klidně pracovat jako úspěšný diskžokej. A nikdo se mu nevyrovnal.
Čas oponou trhnul a od roku devadesát bylo možné dostat se k původním zdrojům - a taky se párkrát stalo, že nějaký redaktor v rádiu začal, jen tak pro legraci, vysílat pro porovnání hudební originály, které tady moc lidí neznalo a k tomu naše české verze. Jejda, to byla lavina telefonátů od našich interpretů, proboha, co to děláte, ježíšmarjá, přerušte to vysílání, chcete nás zničit? No prostě sranda.
