Článek
Do roku 1968 jsme všichni naprosto jasně věděli, že žijeme na Zemi, na planetě lidí, což se v uvedeném roce změnilo a všichni jsme si uvědomili, že se nedá vyloučit, že žijeme na planetě opic. Jenom si to třeba ještě tolik neuvědomujeme, abychom z toho mohli vycházet, popřípadě s tím počítali do budoucnosti.
Film Planeta opic je naprosto geniální, unikátní a mimořádný a v podstatě je celý, včetně řízného mixu překvapení a nečekaných dojmů, z nichž je namíchaný strhující koktejl na konci filmu v porovnání s jakýmkoliv jiným snímkem absolutně jedinečný. Takže, to je můj osobní názor na film Planeta opic z roku 1968.
Bylo hned celkem jasné, že z nebývalého rozpuku suprových nápadů vykvetou výbušné franšízové příležitosti pro celou řadu filmových společností, takže ti prozíravější z nás se mohli rychle připravit na to, že budeme zavalení technicky určitě výborně zpracovanými filmy o chytrých opičkách a samozřejmě nás ani nepřekvapilo, že zájem o filmovou roli v partě veselých opičáků, i když se jednalo o postavu kosmonauta, cestujícího časem, projevil i Arnold Schwarzenegger.
I když si myslím, že v jeho případě tenkrát stačilo jen trochu zvětšit špičáky a už by si nikdo nebyl jistý, jestli má před sebou nebezpečného opičího teroristu nebo představitele dalšího stupně vývoje lidské evoluce.
Měli jsme tak možnost nahlédnout Do nitra planety opic, následně se zdekovat s ostatními do bezpečí při Útěku z planety opic a opět se zúčastnit Dobytí planety opic nebo se jakkoliv zařadit do Bitvy o planetu opic.
Tak nějak jsme se prostě o tu naši matičku Zemi začali dělit s opicemi, aniž by o tom kterákoliv opička měla byť jen náznak tušení.
Ostatně, když už se o tom bavíme, jsem ochoten se vsadit, že žádná opice dodnes nečetla Vraždy v ulici Morgue od Edgara Allana Poea, nicméně zůstaňme neochvějně u toho, že je zbytečné se pitvat v opičích znalostech světové literatury.
Ale fantazii si tak trochu na špacír pustit můžeme.
Na tomto místě bych klidně nadhodil myšlenku, že i kdyby opice dokázaly myslet podobně jako člověk, tak by se jen velmi těžko mohly zmocnit vlády nad světem, a to z jednoho prostého důvodu – nedokázaly by tak jako člověk ovládat počítačové klávesnice.
Jinými slovy si troufnu tvrdit, že budoucnost tohoto světa patří těm, kteří ovládají a budou ovládat psaní na počítači.
Jakmile někdo naučí opice ovládat počítačové klávesnice a naučí je hrát hry, začnou opičky mluvit a na čem se za našimi zády domluví, bude už záležet pouze na nich.
A to také bude konec celé naší slavné a důstojné lidské společnosti.