Článek
Dovedete si představit svět bez lidí? Není to tak těžké, zvláště v poslední době, kdy se vynořilo nekonečné množství spektakulárně rektálních komedií nebo spíše konspiračních teorií či jak se všechny ty nesmysly nazývají, na téma konec světa. Sucho nás zlikviduje, vysuší na prášek, 5G semele jak v mikrovlnce a déšť spláchne a bude po ptactvu. Nebo spíše po nás. Ptactvo ještě nějakou dobu zůstane. Jednoduchá představa. Ta by nám už šla.
Zkuste si ale představit svět bez reklam, to už je jiná káva. Reklamy jsou všude a můžeme je tušit i tam, kde by být neměly. Nic na tomto světě se neděje jen tak, všechno má svou příčinu, která většinou spočívá v tom, že se něco propaguje. Nebo někdo něco propaguje. Dokonce i konec světa můžeme chápat jako jedinečnou propagační show či reklamní kampaň, akci, jejímž cílem by mohlo být například zvýšení prodeje bio-rakví ať už individuálních, manželských nebo rodinných, popřípadě bude účelem takové akce zvýšený prodej jednorázových skafandrů.
Můj známý malíř a neúnavný propagátor svých vlastních obrazů Reon Argondian jednou v rámci akce na oslavu plynutí času nalil do zahradní fontány dva sudy sudového (svůj k svému) červeného vína, takže měl doma jeden menší vodopád s vínem a k tomu ještě víno chrlili dva chrliči na baterky, stačilo pod nimi podržet sklenku nebo číši a hned vám nachrlili vína, co hrdlo ráčilo a už tam chyběly jen plastové kopie bruselského čurajícího chlapečka, Manneken pis a jeho močící přítelkyně, Jaenneke pis. K tomu by ještě klasicky patřil i pejsek Zinneke pis. Při větších slavnostech bývají podobné sošky zdrojem vína a v neposlední řadě také všeobecného veselí. Spojení vína s kašnou a s postavičkami, které se na kašnách vyskytují, odpovídá představě hojnosti a téměř až barbarského blahobytu a svým způsobem to zřejmě může být i jedna z nejlepších reklam na víno. A já k tomu jen dodávám, že když má někdo takovou atrakci doma, je všechno v nejlepším pořádku. Vystavovat však něco podobného očím veřejnosti na zahrádce, nevím, nevím.
S reklamami, které jsou na veřejnosti, mám dost velký problém, protože je bytostně nesnáším. Myslím si, že by tam, kde jsou, by být neměly. Proč se mám dívat venku na cizí fotku někoho, koho vůbec neznám, kdo mi nabízí něco, co zásadně nejím a z čeho se mi obvykle dělá špatně?
Já jim svou fotku taky necpu pod okno nebo do parku, ani na zastávky autobusů nebo do metra. Dobrá, jsou galerie s uměním, jsou galerie s různými předměty, jsou obchody, kde se dají koupit věci, které se přímo na veřejnosti obvykle nevystavují a neprodávají, podobně jako alkohol, drogy a cigarety.
Nenápadně čekám, že hned jak rozvášněný dav strhne poslední sochu nějakého nepohodlného politika nebo rasistického spisovatele či básníka, tak přijdou na řadu reklamy. Už se těším, jak se budou strhávat velké, kýčovité, přehnaně barevné fotografie, propagující cokoliv, co podle mého názoru na veřejnost nepatří. Já se také se svou reklamou nikomu pod nos necpu, kdo chce, najde si mě na internetu, kdo nechce, ten mě nehledá a nemusíme se vzájemně obtěžovat. Ale ať mi nestrká na veřejnosti nic pod nos.
Když to zopakuji ještě jednou, tak snad nechci nic nadpřirozeného, když žádám své spoluobčany, aby na veřejnosti nevystavovali svá „umělecká díla“, svoje fotky, svůj propagační materiál a to platí pro soukromníky i pro firmy a jak pro obraz, tak pro zvuk, jen si představte, kdyby měl každý za oknem fotku své rodiny, u které by byly reklamní slogany a popis všeho, co nabízejí. To by bylo možná ještě horší než vyskakující reklamy na internetu. Já na vás taky odnikud nevyskakuji, čili vás žádám o totéž. Vložte trochu slušnosti do svého chování na neřejnosti.
Pokud budu mít zájem cokoliv zhlédnout, chci to najít na místě, k tomu určeném, stejně jako vím, kde dostanu chleba a máslo. Aniž by mi to někdo vnucoval jak obsedantní šílený prodejce. Doufám, že se na patřičných místech zamyslí nad mým, jak se domnívám, naprosto logickým a oprávněným požadavkem. Nejsem na vás zvědavý, nejsem zvědavý na vaše reklamy, nejsem zvědavý ani na vaše výrobky, ani na vaši nabídku, nejsem zvědavý na vaše zpravodajství a nejsem zvědavý na vaše názory. Podle ústavy by mi to neměl nikdo vnucovat. Děkuji za dobrovolnou laskavou pozornost.
