Článek
Ano, přesně tak by se dalo pojmenovat prapodivné období, v němž se na časové ose nacházíme právě nyní, nikdo neví, za co bojujeme, za co demonstrujeme, o co se snažíme, za co zdvíháme pěsti do vzduchu a pod co se krasopisně podepisujeme na petice, které obíhají kolem celého světa a možná i kolem celé sluneční soustavy a za co na fejsu kritizujeme kohokoliv, kdo se jen trochu někde zviditelní. Nemáme rádi neurvalého Donalda, nesnášíme americkou policejní zvůli a nesouhlasíme s jakoukoliv formu novinářského násilí. Jsme proti diskriminaci Afroameričanů, i když i to vyznívá dost paradoxně, protože člověk je člověk a každý člověk má svou národnost, buď je Angličan, Němec, Čech, Slovák, Chorvat, Nizozemec, Američan a teď najednou nevím proč by měl být někdo označovaný jako Afroněmec nebo Indoholanďan nebo Anglonizozemec či Eskymoameričan nebo Italočech? Mají snad Afroněmci jiné personalausweisy než „normální“ Euroněmci? Nebo jinou měnu po kapsách?
Nebo jsou ještě jiné rozdíly mezi Američany, Afroameričany a Indiánoameričany, popřípadě Mexikánoameričany než v celkovém vzhledu? Je jasné, že ne každý vypadá jako Uncle Sam s pruhovanou košilí a s doutníkem mezi zuby, ale rozhodující je pouze a jedině, jakou „občanku“ nebo průkaz totožnosti má oficiálně ve svém držení.
Mimoděk jsem si vzpomněl na divoká šedesátá léta a na zuřící sexuální revoluci, kdy se polovina tajných agentů a úředníků FBI přestěhovala ze svých kanceláří na mořské pláže, kde se vmísila mezi legendární děti květin. Někteří z nich zapadli do svého nového životního prostředí naprosto dokonale, začali si přivydělávat distribucí a prodejem drog a místo, aby střežili obecní americké blaho, opájeli se pocitem osobní svobody a štěstí.
Vždycky, když někde spatříte demonstrující dav, je zajímavé všímat si lidí v civilu, kteří se snaží pobíhat kolem s nějakým tlampačem či megafonem. Většina velkých a větších průšvihů by se nestala, kdyby je nikdo neposlouchal. Ale k tomu ještě chybí výchova a zkušenosti.
Opět se vracíme k otázce, jak poznáme psychopaty, kteří žijí mezi námi?
Jsou mezi námi nebo nejsou? Vězte, že jsou. A podle čeho poznáme je? Ne podle slov, ale podle jejich činů, jak se praví již v bibli.
Nejjednodušší pravidlo k poznání psychopata – psychopat vymýšlí a vnucuje pravidla a následně vymýšlí i sankce za nedodržování jím vymyšlených pravidel. Normálnímu člověku stačí přirozené či vrozené, archetypální dodržování přírodních zákonů.
Psychopat se vás snaží vtáhnout do děje. Když se naučíte myslet logicky a konkrétně, začnete chápat psychopatický způsob ovlivňování mysli. Co se stalo?
Policista, který se zřejmě stal policistou omylem, svévolně porušil zákon, nepostupoval podle předpisů a pravidel a díky své neopatrnosti připravil o život zatýkaného člověka. To je věc, kterou by měl řešit soud a stát, od toho jsou vyšší a nejvyšší orgány, rodina a pozůstalí by měli dostat tučné odškodné a provinilý policajt by měl být odsouzený podle nějakých tabulek a pravidel a samozřejmě podle platných zákonů a měl by jít sedět. Psychopat nebo psychopati, kteří jsou u moci, se chopí doslova čehokoliv, aby to mohli řešit klidně i s pomocí novinářů na úrovni volební politiky a použili k tomu jakýkoliv, třeba i zdánlivý projev diskriminace, popřípadě se budou rozhodovat podle zákonů, které se jim zrovna hodí do krámu. I kdyby se jednalo o soukromou vyhlášku, která platí na sousedním pozemku.
Nedávno jsem viděl zajímavý „propagační“ materiál, týkající se nevhodnosti volby Donalda Trumpa prezidentem Spojených Států. Na jednom obrázku byla fotka J. F. Kennedyho (jeden čas měl dokonce v Americe mys, pak mu ho zase sebrali) a na druhé fotce je Trump. Pod Kennedym stojí Začátek a pod Donaldem Konec. Patrně se tím myslí boj za rasovou rovnost. No jo, ale většina lidí zapomíná, že ještě za Kennedyho nesměli černoši v Americe vkročit do putyky pro bílé a směli jezdit pouze v druhém voze tramvajové soupravy, ano, jsou to příšernosti, na které si pamatuji, protože jsem je zažil. Stejně jako válku ve Vietnamu, ale nevidím důvod, proč bych měl u té příležitosti tleskat zrovna Kennedymu. Vidím ale, že máme co dělat s velkým matením dojmů a pojmů. Jasně si pamatuji, že když černoch vkročil do restaurace pro bílé, tak jste ho mohli seřezat do bezvědomí a nikdo po vás nechtěl ani občanku.
Je to celkem frekventovaná otázka - co bude dál? Dá se na ni celkem jednoduše odpovědět - jako vždy a všude za podobných okolností bude následovat prudký boj o moc. O nic jiného nejde a nic jiného nikde nehledejte. Jde pouze a jedině o peníze a moc, i když většina lidí, kteří o moc bojují, ani neví, jak kdysi napsal slovenský spisovatel Ladislav Mňačko, „ako chutí“. Ale chtějí tu moc mít a nedají pokoj, dokud nějakou moc nemají. Právě popsaná chuť mít moc nad čímkoliv, je základem psychopatického myšlení.
Individualismus je svým způsobem zvláštní, protože se může vyskytovat ve dvou formách. Buď se starám sám o sebe a dám ostatním se svou svobodnou vůlí pokoj nebo se začnu považovat za majitele myšlenek, které mám právo vnucovat ostatním. A samozřejmě budu mít taky právo vykonávat sankce proti každému, kdo bude mít jiný názor i když se zjevně nebude jednat o zdroj obecného nebezpečí.
Psychopatie je větší problém, než si dovedeme představit, protože jsme ji zatím nikdy do hloubky nerozebírali a nikdy jsme ji důkladně nestudovali.
Porozumět těmto otázkám je nesmírně důležité, pokud nechceme skončit jako bytosti s vymydlenými hlavami, konající cokoliv na příslušný podnět, hlavně, že se k němu dostaneme pomocí „oficiálního zdroje pravdy“. Nic takového totiž neexistuje.
