Článek
Často jsem si kladl otázku, proč je cestování pro mnoho lidí tak vzrušující a romantické, že kdyby alespoň jednou za rok nejeli na dovolenou někam do daleka, cítili by se frustrovaní a nesvobodní. Je to zajímavé.
Jako dítě jsem často četl cestopisné romány, v literárním světě jsem byl více na moři než doma a spolu se mnou se podobným způsobem opájelo tisíce dalších čtenářů. Všichni jsme studovali verneovky a různé cestopisy a měli jsme radost, když jsme se mohli virtuálně ztratit někde v Africe či v Jižní Americe nebo ztroskotat jako Robinson uprostřed Tichého Oceánu. Kdyby to byly cesty bez návratu, tak by nás to asi moc nebavilo, ale ty návraty domů byly krásné, něco zajímavého jsme zažili, měli jsme o čem vyprávět, cestovatel byl uznávaným dobrodruhem, ať už se jednalo o cestu kolem světa za 80 dní nebo o dobrodružné zážitky Alenky při cestování do říše za zrcadlem, nemluvě o Gulliverových cestách, které se podobaly spíše výletům pod vlivem, zrovna tak se nám nabízela pestrá paleta dopravních prostředků od cesty pěšky, na koni, lodí nebo jako Jonáš v trávicím traktu velryby, popřípadě jako Paleček v koňském uchu nebo se dalo letět balónem, baron Prášil seděl na letící dělové kouli, ale mohl také letět na rogalově křídle či na dětském papírovém draku, to všechno bylo už zevrubně popsáno, cestovatelé v science fiction se snažili dostat do středu zeměkoule v dopravních prostředcích, které se zavrtávali do země jak ocelový krtek, jiní zase cestovali stop trikem teleportací, představivosti se meze nekladly.
V divokých fantastických románech se cestovalo nejenom prostorem, ale i časem, do minulosti i do budoucnosti a klidně třeba až na kraj vesmíru nebo ještě dál, kde už vůbec nic nebylo a nic neexistovalo a cestovatelé byli zvědaví jak to vypadá.
Před sto lety se, zřejmě pod vlivem technického pokroku začalo hodně cestovat, tovaryši a řemeslníci, kteří šli do učení obvykle cestovali nebo spíše vandrovali rok nebo dva v zahraničí, v cizině, kde sbírali dovednosti, potom se vrátili a otevřeli si vlastní živnost a takhle to fungovalo docela dlouho. Vidle jim do toho hodila první a hned nato i druhá světová válka, potom se sice stále ještě cestovalo, ale všichni to chtěli mít pod kontrolou. Pak to všechno spláchla migrační vlna a díky totálnímu chaosu, který zde nastal, už ani pořádně nevíte, kdo jsou vaši sousedi.
Cestování je prostě zajímavé, dalo by se říct, že je to fenomén, ale ještě zajímavější je možná i to, že předtím, než se svět začal zmítat v záchvatech cestování, tak většina obyvatel nebo skoro všichni, kde se narodili, tam prožili celý život, často se nebyli podívat ani za humna do sousední vesnice. To je možná více fantastické, než veškeré dnešní cestování.
