Článek
K životu potřebujeme neustálý přísun kyslíku, což většinou řešíme tím, že dýcháme. Od prvního nádechu do posledního výdechu se měří délka našeho života. Když potřebujeme více kyslíku, dýcháme rychleji. Nejvíce kyslíku spotřebuje mozek, i když se moc nehýbe, neskáče ani neběhá. Pokud se přísun kyslíku do mozku omezí, nastávají již během několika minut vážné poruchy, které mohou být doživotní, nevratné a mohou vést k úmrtí. Může nastat komatózní stav, u něhož se často nedá očekávat ani v delším časovém horizontu pronikavé zlepšení.
Pokud se člověk nenachází v bezvědomí, vyvolá omezený přísun kyslíku panickou reakci. Zemřít udušením není příjemná smrt, ale na druhou stranu, pokud se mozek vystaví pouze na určitou dobu zmenšenému přídělu kyslíku, může tato přechodná fáze vyvolat stavy omámení, pocity únavy nebo dokonce může podpořit sexuální vzrušení.
Je známá praktika dýchání do pytlíku, ve kterém se postupně mění složení vdechovaného vzduchu, klesají procenta kyslíku a zvyšuje se podíl kysličníku uhličitého, zbytek tvoří inertní dusík. Sebeobranné mechanismy v lidském organismu jsou sice naprogramované tak, že když si někdo natáhne igelitový pytlík přes hlavu, tak si jej po určité době opět strhne a to i v případě, že chce provést sebevraždu. Síla pudu sebezáchovy je obrovská. Ale jsou bohužel případy, kdy se takové pokusy vymknou kontrole nebo někdo trochu pomůže, třeba i tím, že se o chvilku zdrží přivolání pomoci a potom jsou škody na nervové soustavě trvalé.
Samozřejmě při meditacích nesedíme v pozici lotosového květu s igelitkama na hlavách, i když by to často mělo svůj hluboce symbolický význam, ale snažíme se soustředit na dech a regulovat jej. Člověk je jediný tvor na světě, který si dokáže vědomě hrát se svým dechem. Ostatní živočichové dýchají podle momentální potřeby.
Při cvičení, která se vztahují k jednotlivým meditacím se snažíme především zpomalovat nádech a výdech a vydržet ve fázi výdechu co nejdéle, popřípadě obrátit dýchání proti logice cvičení. Když nás to nutí při zvednutí něčeho těžšího vydechnout, zkoušíme takzvané „obrácené dýchání“, snažíme se při překonávání váhy závaží nebo zátěže nadechnout.
Jak jsme si řekli, nedostatek a často i mírný nedostatek kyslíku v mozku může vyvolat lehce panickou reakci, které lze využít k posílení regeneračních pochodů. Z tohoto hlediska většina lidí cvičí špatně a bohužel i většina trenérů špatně radí.
Občas mi práce trenérů připadá jako kolonizace národů – zbavíte lidi možnosti, aby si svou zem a svou společnost a kulturu zničili sami, po svém. Trenérské rady, pokud se jimi řídíte, často jen devastují vaši fyzickou schránku, což samozřejmě dokážete i bez cizího plánu. Nejlepší je všechno si vyzkoušet na vlastní kůži a podle vlastních nápadů. Což samozřejmě platí i pro cvičení ve spojení s meditacemi a se zvládnutím dýchacích technik. Pokud můžete cvičit o mnoho méně než ostatní a přesto dosáhnete srovnatelných výsledků, což je šetrné jak pro peněženku, tak i pro klouby, je zřejmé, že jdete správnou cestou.
