Článek
Psychologové si lámou své psychologicky naladěné hlavy, proč to s většinou lidí vypadá tak, jakoby všichni pomalu, ale jistě ztráceli rozum. A s rozumem i dobrou náladu. A chuť ke vzájemné komunikaci.
Jednoho dne si všimnete, že se nemůžete domluvit ani s lidmi, s nimiž byla dříve domluva snadná, nebo že vám někdo slíbí něco, na co si pak už nikdy nevzpomene.
V partnerství můžete často pozorovat, že partner nebo partnerka s nadšením dělají věci, o nichž v minulosti prohlašovali, že je nesnášejí a že by je nikdy nedělali. To je taky trochu divné.
Po čase mnoho lidí celkem snadno přijde k názoru, že jsou na všechno sami a co si sami nezařídí nebo sami neudělají, to nemají a na nikoho se nemohou spolehnout, protože je nakonec stejně každý zradí.
Statisticky průměrný člověk přichází o peníze, o práci, o kamarády, o důležité mezilidské vztahy a samozřejmě přichází též díky nesourodým rodinným vztahům o peníze, o majetek a o dědictví, až se ho zmocní těžko smazatelný dojem, že mu nikdo nepřeje a všichni ho za zády pomlouvají.
Teď je otázka, jak se toho zbavit? Jak to všechno zvládnout?
Psychologové si vymýšlejí stále nové a nové termíny, nová jména a systémová označení, jasně, tady pan Novák je od dětství autista, i když spíše je to asi psychopat, ale ještě s větší pravděpodobností to bude sociopat. A k tomu ještě inženýr, no to je nadělení… A co je to vlastně ten sociopat? Omluvitelný vyvrhel naší společnosti?
No, dobře, zkusíme z toho vycházet.
Ve skutečnosti se můžeme spolehnout pouze na to, že nikdo není podle našich měřítek a očekávání dokonalý a v jistých situacích, ať už modelových nebo skutečných může selhat kdokoliv, stejně jako může každému najedou vyskočit hladina cukru až nad hlavu nebo se u něho může projevit srdeční arytmie, možné je prakticky cokoliv, takže stále asi budeme muset řešit hromadu parciálních či aktuálních problémů a nakonec je jedno, jestli nás k ránu odveze z tancovačky psychopat, sociopat nebo autista, popřípadě vyvrhel, hlavně, když zrovna nebude mít drtivý záchvat Alzheimera a bude střízlivý.
Řekl bych, že komunikační problémy s ostatními máme občas všichni, ale pokud se budeme pídit po skutečných příčinách proč tomu tak je, tak většinou nepřijdeme na nic.
V současné společnosti se musíme každý den vypořádat s takovou hromadou nových věcí, že odhadnout všechno s uspokojující dávkou přesnosti a společenské zodpovědnosti je prakticky nemožné.
Jak chcete něco odhadnout, jestli je to dobré, špatné, užitečné, prospěšné nebo zdraví škodlivé a nebezpečné, když prakticky do ničeho nevidíte natolik, abyste se mohli alespoň přiblížit k jakémukoliv správnému odhadu?
Ve většině věcí je dobré se prostě spolehnout na svůj vlastní odhad a na svůj šestý smysl, s tím, že vezmeme v potaz i to, že se můžeme v polovině věcí dokonale a naprosto mýlit.
Jedinou věcí, kterou můžeme udělat, aby nám to všeobecně lépe myslelo, je spolehnout se na kladný účinek spánku a odpočinku.
Naučte se správně a hlavně více spát, než jste zvyklí.
Když si jen tak lehce zavzpomínám, tak za našich mladých let, což byla léta šedesátá až sedmdesátá bylo obvyklé, že většina lidí chodila spát večer mezi devátou a desátou. A vstávalo se mezi půl šestou a sedmou ranní.
K tomu měli mladí lidé často chuť zůstat v posteli třeba v sobotu nebo v neděli až do jedenácti nebo dvanácti.
Řekl bych, že se dříve spalo déle a radostněji, než je tomu dnes. Zkuste se nad tím zamyslet a stejně tak můžete popřemýšlet i nad tím, co všechno můžete v současné době změnit k lepšímu, čili k tomu, abychom opět spali více.
Během života se nám do našeho spánkového režimu vloudilo strašné množství různých rušivých vlivů, není to jen nedostatek ticha, zvláště když máte hned pod svým bytem noční klub, hojně navštěvovaný lidmi, co mají rádi pořádný nářez techna, svou roli hraje i světelný smog a samozřejmě i rozvržení práce, kdy je znát i to, jestli pracujete nepravidelně doma nebo pravidelně na směny.
Jak jsme se v minulosti učili žít a užívat si všech slastí, co nám život nabízel, zvykli jsme si ubírat a krást čas, který byl původně určený pro spánek.
Určitě to znáte, ty vzácné chvilky, kdy už cítíte, že byste měli jít spát, ale nějaké lákadlo vás od toho zrazuje. Co si takhle ještě skočit na jedno? Nebo se jít setkat s kamarády? Mám jít už spát nebo si můžu ještě zajít s partičkou na koncert nebo se budu ještě chvíli dívat na nějaké zuřivé video, zhlédnu nový horor a v klidu půjdu spát.
Na neustálé zkracování doby ke spánku si nezvykne nikdo. Všichni se ale diví, co se to děje s nositeli moderní civilizace, že nedávají na nic pozor, usínají uprostřed rozhovoru s přáteli a nemohou se pořádně soustředit ani na svou běžnou práci.
