Článek
Musíme začít trochu jinou otázkou - proč chcete věštit budoucnost?
Asi ze zvědavosti. Ale hlavně z toho důvodu, že když se mi moje budoucnost nebude líbit, tak se ji pokusím změnit. To přece jde, ne?
Známe to už z pohádek, bájí a pověstí a z nejstarších vyprávění, jak se lidé a často i zcela prostí lidé snažili oblafnout osud. Zeptali se třeba kdy, kde a jak zemřu a potom se snažili tomu místu a té situaci vyhnout.
Samozřejmě se hned vynoří otázka, jestli se vůbec dá budoucnost "oblafnout"?
Tady totiž vždy záleží na tom, kdo všechno zná vaši předpověď, tedy věštbu, kterou pro vás jakýkoliv mág či věštec udělal. Pro vaši budoucnost je to často rozhodující.
Staří a zkušení mystikové, jogíni a mudrcové, stejně jako všechny vědmy zdůrazňovali, že pokud se zajímám o svou vlastní budoucnost, tak by o tom neměl nikdo další vědět.
Zkuste se jakéhokoliv věštce nebo jasnovidce, jenž se nikdy v životě ve svých předpovědích nespletl, zeptat, co si zítra vezmete na sebe. Ať vám to vyvěští.
Na to vám nikdo neodpoví, protože je jasné, že ať vám řekne cokoliv, máte možnost si vzít něco jiného. Ale není to chyba věštby a je proto hloupé se ptát, proč ta předpověď nevyšla?
Ale můžete svým známým tvrdit, že kartář či věštec nic neumí a i kdyby byl známý a slavný, tak už je to jenom dožívající legenda, protože ve skutečnosti nic nepozná.
Správně ohodnotit věštbu můžete pouze vy a to pouze v případě, když ji nebudete znát a seznámíte se s ní až po jejím naplnění.
To platí i pro všechny loterie a gamblerské hry, ve kterých jde o sázky.
Správně by to mělo probíhat tak, že si vytipujete třeba šest čísel, která napíšete a vložíte do obálky, čísla by byla navíc zaheslovaná a vše by se uložilo na místo, které by bylo pod transparentní kontrolou a teprve potom by se provedl první a druhý tah čísel a otevřely by se obálky s čísly, která byla vsazena. Nebylo by to úplně jednoduché, ale teprve tehdy by se dalo říct, která čísla skutečně vyhrávají.
Zásadně špatný postup je, když jdete k „věštci“ nebo „věštkyni“ s otázkou, jestli, jak a kdy se k vám vrátí partner nebo partnerka, kteří před měsícem unikli z vašeho zajetí (nebo objetí) a navíc se o svém rozhodnutí nechat si vyložit karty podělíte ještě s deseti dalšími známými, kamarády, pracovními kolegy či potenciálními partnery a jste zvědaví na jejich názor. Je to jako kdybyste šli na operaci mozku a teď byste si k tomu přizvali ještě deset dalších chirurgů, kteří by na průběh operace mohli mít jedenáct názorů a teď by se v jednu chvíli začali všichni přetahovat o nějaký nerv, o kterém by většina z nich ani nevěděla, k čemu vlastně je.
Když jdete na výklad karet nebo na výklad astrologických konstelací, tak by o tom neměl nikdo jiný vědět a s nikým byste o tom neměli mluvit.
Budete projednávat věci, které budou a měly by zůstat pouze mezi vámi a tarotovým terapeutem či mágem.
Aby nemohly nastat situace, jako, hele, tady kartářka Máslová – Hlavová říkala, že si mám na tebe dávat dobrý pozor, protože když budeme spolupracovat s tím e-shopem, jak jsme se domlouvaly, tak mě zradíš.
Jo, abych nezapomněl, soudruhu Borůvko, přišlo na vás udání, že zřejmě pracujete jako agent pro zahraniční rozvědku, takže se v pátek dostavte na bezpečnostní kontrolu podat vysvětlení. A vezměte si s sebou potřebné dokumenty.
Chápete, proč je zbytečné množství informací spíše na škodu?
Vraťme se ještě jednou k otázce, proč lidé chodí na výklad karet, popřípadě na výklad astrologických konstelací.
Chtějí znát budoucnost. Proč ji chtějí znát? Aby ji mohli změnit, když se jim nebude líbit. A aby mohli nadávat na kartáře nebo věštce, že nic neumí, protože kdákal nějaké bludy.
Dlužno si uvědomit, že výklad čehokoliv je součást psychoterapie a psychoterapie je duchovní práce na sobě. Když jdete na psychoterapii nebo na psychoanalýzu nebo jdete za psychoterapeutem, tak vás většinou ani nenapadne ptát se na budoucnost. Jak něco dopadne. Psychoterapeut není věštec. On ale nikdo není věštec.
Za posledních dvacet nebo třicet let se rozmnožily různé ceny pro kohokoliv, kdo prokáže nadpřirozené schopnosti. V současné době to je, tuším, jeden milión eur. Kdybych měl jakékoliv nadpřirozené schopnosti, které bych na požádání mohl využít, tak neváhám ani vteřinu a pro tu cenu si zajedu. Jenomže to nemá s největší pravděpodobností nikdo.
Proč tedy lidé stále dokola vyhledávají pomoc léčitelů, šamanů, vykladačů karet, astrologů a jiných pochybných existencí, které podle drtivé většiny národa jen z lidí tahají peníze?
Zkusme se na chvíli zamyslet, proč se o doktorech, o psychoterapeutech a o psychiatrech neříká, že jsou to podvodníci, co z lidí tahají peníze, přestože v oblasti psychiatrie neexistuje ani jeden jediný „vyléčený případ“?
Je to celkem jednoduché – člověk, který se zabývá esoterikou, popřípadě pracuje se cvičením a s meditacemi vám může ve vašem snažení dát nový směr, může vás inspirovat k realizaci něčeho, co se v konečném efektu ukáže jako správné a užitečné.
Hodně lidí dnes vyhledává kouče a mentory. Myslíte, že vám zaručeně s něčím pomohou? To vám neslíbí nikdo. Žádný kouč vám nedá do smlouvy, že vás něco naučí nebo, že vám s něčím pomůže. Kouč je ve své podstatě kartář bez karet. Nebo astrolog bez sluneční soustavy. Kouč si nechává platit za svůj čas. Podobně jako placená společnice. Je na tom něco k nepochopení?
Zkuste svému právnímu zástupci nabídnout odměnu, která bude sice hezká, ale zaplatíte mu pouze v případě, že soudní jednání skončí vaším vítězstvím. Uslyšíte smích, který byste možná prodali na Silvestra do rádia.
Je to jako: „Udělejte pro mě rituál na zdraví, na úspěch, na partnerství a na dobrou práci. Jsem ochoten za to zaplatit, ale peníze vám dám, až když se to povede.“
Koupím si u vás vánočku, ale zaplatím, až když po ní nebudu mít průjem.
Mám jednoho známého, který složí Rubikovu kostku za zády za dvě vteřiny. Je to nadpřirozený výkon? No, pro mě určitě ano. Pro vás ne? Tak se předveďte!
Tož, chlapi, když to všechno shrneme, tak pokud si v nějaké situaci nebudu vědět rady, mohu si domluvit schůzku s odborníkem s tím, že nečekám nic jiného, než trochu inspirace ve svém dalším rozhodování.
Jsou lidé hloupí, od nichž se nedovím vůbec nic, jsou lidé středně inteligentní, u nichž bude záležet na tom, jak se vyspí a jaké mají zkušenosti a jsou lidé, kteří se dají označit jako mimořádně inteligentní, možná přímo mudrcové kteří mě mohou inspirovat k duševním až duchovním výkonům, k nimž bych se sám, bez pomoci v určitém časovém limitu dopracoval jen těžko.
Musím se ale připravit na to, že všichni budou chtít zaplatit za svůj čas a budou chtít buď stejnou nebo srovnatelnou částku. Právě proto, že neplatím za IQ, ke kterému se v životě dopracovali, ale za čas, který mému problému věnovali.
