Článek
Slovenský básník Ján Kollár to řekl naprosto jasně - Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou, ten, kdo do pout jímá otroky, sám je otrok.
A řekl to již před sto lety a já bych k tomu dodal, že se toho od té doby moc nezměnilo.
Básník Ján Kollár si tehdá povzdechl, aj, zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím, kdysi kolébka, nyní národa mého rakev.
Do větší hloubky se to snad ani rozebrat nedá. Ale můžeme pokračovat slovy, sám rituálu kdo hoden, rituál zná vážiti každý.
Přitom ale nemá cenu přemýšlet nad jednotlivými rituály, proč se jeden najednou zničehonic povede, zatímco druhý se hned nato nepovede. Kde udělali soudruzi z NDR chybu, když se rozhodli předehnat Západ bez dohánění? To neví nikdo a nikdo se to jen tak nedoví. Je to jako nakonec se vším - ať už se pustíme do čehokoliv, nikdy nevíme, jak to dopadne, takže, pokud se chceme vyhnout nečekaným výsledkům, můžeme si společně s Janem Kollárem říct:
Stůj, noho! Posvátná místa jsou, kamkoliv kráčíš!
A jak je to vlastně s tou svobodou a s těmi otroky?
Gabriel Laub kdysi řekl a dokonce to i napsal, že otrok netouží po svobodě, touží stát se dozorcem otroků.
Duben 2026 je vynikající pro zrcadlovou magii. Vyslovujete svá přání do zrcadla, nejlépe s představou, že promlouváte do astrálu a když se astrál změní v ozvěnu vašich přání, začnou se vaše touhy zhmotňovat i v realitě. Nikdo ale nezná odpověď na otázku, jak a proč? Což nás nutí tak trochu experimentovat. Důležité je pouze jedno, aby vás to nenudilo, aby nenastala chvíle, kdy slova jsou činů smrt a kdy už je pozdě k čemukoliv přikročit.
