Článek
Zajímavá otázka - čeho si na lidech nejvíce vážím? Je to v podstatě jedna jediná vlastnost, kterou každý buď má, nebo ji nemá - a těžko se napodobuje, předstírá nebo hraje. Je to schopnost pomáhat druhým.
Dát někomu něco, co mu pomůže nebo co ten druhý potřebuje a co mu může jak se říká, vytrhnout trn z paty nebo i odjinud, to je dle mého mínění naprosto obdivuhodná vlastnost.
Když bychom si dovolili na chvilku jen tak fantazírovat na tohle nebo podobné téma, tak v naprosto otevřené a transparentní společnosti, kde by jeden nechtěl okrádat druhého nebo druhé (spíše by k tomu měl živelný odpor), by nemusely existovat peníze a nemusely by existovat ani banky a bankovnictví čili energie a celková hodnota společnosti by se netransformovala do výškových budov peněžních ústavů s tím, že by dole na chodníku živořily bandy špinavých bezdomovců, spíše by se stavěly supermoderní nemocnice a luxusní ubytovny pro všechny, kdo by do této společnosti patřili. No není to hezká představa?
Je, ale nefunguje. Proč nefunguje? Protože existuje ještě jiná touha, než je touha pomáhat slabším a chudším - a to je základní touha, s níž přichází každý člověk na tento svět - touha někoho nebo něco ovládat.
A jsme v situaci, „a teď babo raď!“ nebo „tu máš, čerte, kropáč!“ ale co chytrého má v této situaci baba poradit? Vzdejte se majetku a budete se mít dobře? To zní hloupě, už když se to vysloví.
Navíc je tady jedno hloupé pravidlo, které se objevuje naprosto neselhávajícím způsobem a navíc ještě úplně automaticky - kdo má peníze, má moc. Nevěřte na nějaké „lidové“ volby, nevěřte na žádnou politiku ani na jakékoliv základy či vznešené ideály demokracie. Není ani jeden důvod, proč by něco takového mělo fungovat.
Čili v rámci opakování, které je matkou moudrosti - kdo má peníze, má moc.
Pokud se ocitnete v úzkých nebo v problémech ohledně nedostatku peněz nebo ohledně dluhů, nikdy se neptejte na řešení nebo na radu někoho, kdo finanční potíže zrovna nemá. Dovíte se rady typu, když nemáš peníze, tak hlavně dbej na to, abys dluhy splácel vždycky včas. Jinak se dostaneš do ještě větších problémů. V podstatě je to to samé, jako kdyby doktor radil nemocnému, aby se nezapomněl na noc přikrejt.
Bez peněz se ocitnete v situaci člověka, kterého omylem zavřeli do blázince a on se teď snaží svým spolubydlícím a stejně postiženým, popřípadě dozorujícímu personálu vysvětlit, že sem nepatří.
A jak z toho ven? Běžte se podívat na Prahu 8 na legendární hřbitov bláznů, kolik lidí v tehdejším Ústavu pro choromyslné zemřelo a jsou zde pochováni, místo aby se dostali ven nebo místo toho, aby se mohli o sebe sami postarat. Během minulém století do roku 1963 zde bylo pohřbeno přes 4600 lidí. Nepíši „pacientů“, protože žádní pacienti to většinou nebyli. Ani „vyléčené“ či „nevyléčené“ případy.
