Článek
Vyrábět prakticky bez prostředků a bez peněz pozitivní fotomontáže je podle mého názoru husarský kousek. Věnoval jsem se této činnosti dvacet let, což znamenalo pracovní nasazení prakticky 24/7 - což samozřejmě také znamenalo nemít žádnou dovolenou, oželet vysedávání v putykách s přáteli a moc času nezbylo ani na rodinu a na vlastní děti.
Docela se divím, že originály mých fotek dnes leží ladem nebo je mám uskladněné někde v komoře nebo v kumbále, vedle hrnců se sádlem a naporcovaným vepříkem z poslední zabíjačky, protože to jsou naprosté unikáty (myslím ty fotky, ne uskladněné potraviny, i když i na ně možná jednou dojde) a věřím tomu, že kdybych je vyráběl třeba v Japonsku nebo kdekoliv jinde, kde dokáží ocenit ruční řemeslnou práci, tak vzhledem k tomu, že se jedná o poslední analogové fotomontáže, jaké už s nejvyšší pravděpodobností nikdo na světě dělat nebude, tak se divím, že už dávno nejsou někde v muzeu nebo alespoň v archívu se stálou a hlídanou teplotou a vlhkostí vzduchu. Nejspíše se ale stane, že za pár dní proběhnou skartovačkou a nebude co řešit.
Víte, jak vypadá Damoklův meč? To je meč, který sice patří panu Damoklovi, ale visí vám přímo nad hlavou. Proč si musí někdo pověsit svůj meč a ještě k tomu za nějakou tenkou nitku, přímo nad vaši hlavu? A ještě má k tomu silácké řeči. No, co je? Co se staráš? Co čumíš? Máme demokracii, tak si můžu svůj meč pověsit, kam chci. Nebo ti tam snad nějak vadí? Cože? Proč by měl padat? Si můžeš jít stěžovat na Hlavní nádraží do lampárny. Máš s tím nějaký problém?
Ano, mám s tím problém a je to opět celkem jasný problém soužití bohatého s chudým, protože i když máme podle ústavy a podle zákonů stejná práva, stejné možnosti a stejné šance, tak tomu tak bohužel není.
On, tedy ten bohatší, má možnost pověsit si svůj meč nad moji hlavu, snad se z toho nepotento, že jo? Já jsem chudý, takže žádný meč nemám a i kdybych měl, tak zase nemám, kam ho pověsit. Nad hlavu svého souseda si můžu pověsit leda tak kus cihly.
Navíc je to problém, který nebude nikoho zajímat, protože všichni, kteří by měli být v jakékoliv kauze důležití jsou neviditelní a většinou i neslyšitelní.
Na internetu je hromada videí, na kterých jsou krásně vidět problémy soužití bohatců a chudých. Bohatá těžební společnost vybuduje nad údolím Damoklovu přehradu, kterou mají nad hlavou lidé, patřící často k takzvané střední třídě. Když se Damoklova nádrž protrhne, najednou spatříme, že v ní byla pěkně smradlavá voda nebo voda s kyanidem, škoda činí desítky milionů korun, zaplatí to střední třída z daní. Jiného viníka nevidět, opět je na scéně problém s neviditelností.
Zajímavé na tom je, že chuďasové většinou sami sebe za chuďase nepovažují a mají pocit, že jsou jakási „střední třída“, což je jedna z největších hloupostí, jaké jsem kdy v životě slyšel.
Pořád dokola se řeší konflikt mezi bohatcem, který si může dovolit úplně všechno a mezi střední třídou, která je vzpurná a nepoddajná. No, řekněte sami, kdybyste patřili mezi elitní boháče, jestli by vám ta „střední třída“ občas taky nezvedala mandle? Často se kvůli nim ani nemůžete plně rozvinout, ať už třeba hospodářsky nebo volnočasově. Asi by to přece jenom chtělo trochu přísnější dvojí metr, od toho byl přece vynalezen.
Občas si to tak sám pro sebe hodnotím, jak to u nás vypadá, jestli jako v Údolí včel nebo jako v Údolí trubců. Názory současné vlády mi připadají komické a často až protiprávní, opozice je vágní, rozptýlená, nejednotná, není to žádný pevně stmelený soupeř, s jasnými názory, spíše je to taková sežvýkaná cukrová vata, volné sdružení poustevníků, z nichž si každý pořád dokola mele svoji říkanku, támhle nesouhlasí s tím, támhle s oním a když půjdete na facebook nebo na youtube, tak tam teď sedí mudrc vedle mudrce a MUDr. vedle MUDra, každý si brouká svou vlastní melodii na svou vlastní konspirační notečku, je to všechno spiknutí, je to řízený, uměle vyvolané a vytvořené amíkama, CIA a CIC, uteklo to Číňanům, šéfové našeho světa jsou mimozemšťani nebo nepříliš svobodní zednáři a naše bezpečnostní protokoly se už bouří, protože to nemohou unést.
Proto nás všechny budou ještě jednou očkovat proti tomu samému a přitom nás očipují, bude zrušené euro a papírové peníze, platit budeme kreditníma kartama a bude konec kšeftíků na paralelních kolejích vedle zrušeného EET. Vše dohromady to vytváří takové to typické bzučení nabuzeného včelího úlu. Co s tím? Jediná možnost, kterou vidím, je naučit se kličkovat pod visícími Damoklovými meči a hledat cestu z bludiště, do kterého jsme se nechtěně dostali.
