Článek
Některé meditační školy dávají přednost duchovnu před tělesnem. Na začátku výuky a duchovního tréninku se máte zamyslet nad otázkami typu, co vlastně jste? Jste tělo? Ale co je tělo bez ducha?
Odpovědi jsou jednoznačné. I když trochu smutné. Tělo bez ducha je mrtvé tělo. Proto musíme cvičit v první řadě co? Především ducha, protože duch je to, co oživuje naši dosud se hýbající mrtvolu.
Ve skutečnosti je to ale trochu složitější. Nejste pouze duch, ani nejste pouze tělo. Jste všechno dohromady. Nedá se říct, že důležitější je duch nebo tělo, stejně jako se nedá říct, jestli je u baterie důležitější plus nebo mínus pól. Stejně tak se nedá jednoduše definovat smysl života. Život s největší pravděpodobností vznikl náhodou, nebyl to ničí úmysl nebo vyšší plán, proto sám o sobě nemá žádný dechberoucí smysl. Pouze my, lidé, kteří jako jediní tvorové máme schopnost nad sebou uvažovat, můžeme svému životu nějaký smysl dát. Třeba nějakou dobu kličkovat před smrtí, vysmeknout se nepříjemnému onemocnění, vyhýbat se psychopatům a mít se dlouhodobě dobře, popřípadě dosáhnout spokojenosti korunované občas stavy opojné extáze. Díky cukru? Díky sexu? Díky drogám? Základním smyslem života jednotlivce zřejmě i nadále bude plodit potomky a smysl života většího kolektivu budeme s úspěchem nacházet ve snaze udržet se naživu. Nic víc bych v tom nehledal.
Ještě se zmíním o reinkarnacích - jako pomůcka při úvahách o životě a jako pomůcka při léčbě některých nemocí je představa pobytu jedné duše v různých tělech docela užitečná, ale ve skutečnosti je jedno, jestli nějaká reinkarnace existuje nebo ne. Pro náš současný život je důležitá současnost, nic jiného. Když si nepamatuji, co jsem prožil v minulosti, je to, jako kdyby to prožil někdo jiný a tím to pro mě hasne. Co by mi bylo dnes platné, že jsem v minulém životě řádil jako zpupný miliardář? Nemám nic z jeho vzpomínek, žádná legrace se na tomto dvorku nekoná, nedostávám ani jeden z úroků jeho podnikání a v podstatě to vychází nastejno, jako kdyby oním zpupným miliardářem byl můj soused. Jen bych ho politoval, že dnes žije sám a nikým nepovšimnut, odkázaný na sociální dávky ve studené, vlhké garsonce. Možná platí zákony reinkarnace pouze pro někoho, lidí neustále přibývá, bylo by i logické, kdyby pro mnoho lidí byly minulé životy nedostatkovým zbožím.
Navíc je naprosto jasné, že když bohatec může mít deset nebo dvacet nebo i sto aut, proč by si nemohl pořídit stejný počet těl, ovládaných pouze jeho duchem? Kdyby z toho vznikla rodina, které patří pět nebo deset světových bank, mohli bychom konstatovat, že je vymalováno a nic dalšího bychom už nemuseli řešit.
Meditace tedy je vytváření a upevňování podmíněných reflexů užitečných pro život. Čímž je také řečeno a vysvětleno, proč je důležité naučit se správně meditovat, zvláště pokud nám záleží na vlastním zdraví nebo když se chceme naučit pár dovedností z oblasti řízené dlouhověkosti. Dnes bych se rád zmínil o tom, jak můžeme využít meditaci při zvyšování a udržování tělesné kondice a popíšeme si jeden užitečný postup, jak naučit své tělo, aby nás včas varovalo před blížící se nemocí.
Mnoho lidí se dnes věnuje kondičnímu sportu, wellness, fitness, všichni chtějí mít krásná, vypracovaná těla, nicméně velký problém je právě v již příslovečném „zdravém“ pohybu. Začarovaný kruh, ve kterém se pohybuje většina sportovců spočívá v tom, že pokud cvičíte svaly, ničíte si klouby a když si regenerujete klouby, chřadnou vám svaly. Pokud se mladý člověk přinutí k pravidelnému silovému tréninku, dejme tomu dvakrát nebo třikrát týdně se zátěží, kterou vám doporučí deset trenérů z deseti (v této oblasti dnes bohužel vládne absolutní názorová zkostnatělost), vydá se na cestu k víceméně trvalé invaliditě.
Hledáte osobního trenéra a najdete si třicetiletého svalovce, OK, v pohodě, ale když vám bude záležet na dlouhověkosti a udržení své vlastní kondice do věku, dejme tomu nad šedesát let, zkuste si najít třeba sedmdesátiletého trenéra, který ještě hýří zdravím a energií. Ano, jsou tací, ale dají se spočítat na prstech jedné ruky po deseti letech práce na pile.
Rozhodně se ale můžete, ještě než si svého osobního trenéra najdete, pokusit o následující cvičení – použijete k tomu posilovací stroj, který napodobuje takzvaný benčpress. Dá se provádět i vsedě, když od sebe rukama tlačíte určitou zátěž. Naložíte si maximum, co zvednete, zvednete to pouze jednou a budete se snažit závaží jednu až dvě minuty pouze držet. Provedete nádech, pomalý výdech a znovu nádech a pomalý výdech a přitom si budete představovat, že se závažím normálně cvičíte. Můžete si pomáhat malými pohyby rukou – ale opravdu jen malými. Klouby jsou po celou dobu tohoto izometrického cvičení prakticky v klidu, nevykonávají pohyb v plném akčním rádiu. Když cítíte, že zátěž už déle neudržíte, pomalu ji spustíte zpátky. To je zhruba všechno.
I když se to zdá být jednoduché, díky tomuto způsobu cvičení, založeném na spojení procítění zátěže s meditativní vizualizací, roste síla, u mužů rostou svaly a absolutně se neničí klouby.
V klasickém benči zvednu bez problémů 100 kilo, ale dělám to maximálně jednou za měsíc, abych se ujistil, že kondice zůstává stále na svém. Rozhodně bych ale se stokilovou činkou netrénoval. Můj věk je 76 a půl roku. To říkám hlavně proto, abyste si uvědomili, že existují i jiné, meditativní formy tréninku, které neničí šlachy, klouby ani celkové zdraví.
Další zajímavé využití meditativních technik je cvičení vizualizace v oblasti snů. Podle nejnovějších psychologických výzkumů se sny nedají vykládat klasickým způsobem, jak to známe ze snářů. Pošťáka ve snu viděti… neznamená vlastně vůbec nic nebo jinak řečeno - pro každého, kdo má specifické zkušenosti s pošťákem může sen o bodrém listonoši znamenat něco úplně jiného. Pošťák může přinést zprávu, ale také s ním můžeme mít konflikt, takže by sen o pošťákovi znamenal „čekej konflikt“ a v případě, že by nám pošťák chodil za ženou, měl by sen o pošťákovi význam „pozor na nevěru“. Každý má ale možnost „vycvičit“ své podvědomí ke komunikaci s vědomím.
Například si budete při meditacích houževnatě opakovat přání, aby se vám v případě blížící se nemoci zjevila se snu černá holubice, držící v zobáčku recept nebo lékařskou zprávu. Pokud se vydáme za hranice černého humoru, mohlo by to být i úmrtní oznámení.
Ať už tak či onak, můžeme tímto způsobem naučit své sny (produkt našeho podvědomí), předávat v případě potřeby užitečná poselství. Dříve to byla běžná součást chrámových rituálů, vůbec nevím, proč se v tom dnes již nepokračuje… bylo by to jistě zajímavé i z psychologického hlediska.
