Článek
Stalo se před pár lety - jeli jsme v době kdy krásné jarní a letní počasí již bylo v rozpuku směrem na hrad Křivoklát, kde jsme natáčeli film Poklad. Bylo to ve spolupráci s kameramany a odborníky na filmové řemeslo z FAMU, Monika též ve filmu hrála a já jsem dělal během natáčení fotky v rámci fotodokumentace, čili jsme měli práci, která nás těšila a tak jsme si řekli, že si v křivoklátských lesích najdeme na jednu noc nebo i na dvě ubytování a budeme mít i dost času, abychom se prošli po okolí, popřípadě si prohlédli hrad Křivoklát, který se mi vždycky líbil a v šedesátých letech dělal na Křivoklátě kastelána můj dobrý známý, s nímž byla vždy legrace a časy se zdály být veselé. Takže jsem byl rád, že si mohu osvěžit pár zajímavých vzpomínek, což vždycky potěší.
Vsedli jsme na (nebo spíše do) ocelového oře značky Renault Megane, dvoudveřové coupé a ve večerních hodinách jsme se vydali na návštěvu křivoklátských hvozdů. Ubytování jsme měli domluvené, zajištěné a když jsme se blížili k penziónu, který nám nabídl svá ochranná křídla, tak už byla tma čas se chýlil k půlnoci. Zpomalil jsem, abychom s Móňou správně odhadli číslo domu a nepřespali jsme náhodou někde jinde.
Najednou se proti nám rozsvítila dálková světla vozu, který se prudce rozjel, přejel do protisměru a když byl přímo proti nám, tak prudce zabrzdil. Opětoval jsem prudké brzdění, abychom si s řidičem v opozici nepadli do náruče.
Byli to policajti. Vyskočili z vozu tak mrštně, že bych se v tu chvíli ani nedivili, kdyby kolem nás metali kozelce a kotrmelce ve vzduchu. Chvíli jsem si připadal jak padouch v americkém filmu, překvapený Chuckem Norrisem a dalšími hlavními hrdiny, spolupracujícími s Texas Rangers.
Jelikož se nám povedlo zastavit přímo u penzionu, který jsme zrovna hledali, tak z baráku vyšel muž, zřejmě majitel penzionu, který nám začal pomalu otevírat bránu, rozsvítil světla na příjezdovém parkovišti a zeptal se, jestli potřebujeme něco odnést na ubytovnu. Policajtů si nevšímal. Ti mezitím běhali kolem nás jak protidrogoví psíci v Los Angeles na letišti, všude čenichali, zkontrolovali mi občanku, řidičák, potom se nám štrachali v autě a v kufru, ptali se, co tam děláme a proč tak pozdě v noci a co vezeme v zavazadlovém prostoru, jestli u sebe nemáme nějaké návykové látky, drogy nebo aspoň čikuli a jestli jsme nepožili před jízdou alkohol. Na to jsem řekl, že jsem od narození abstinent a jestli by jim nevadilo, že bych si dal vůz na parkoviště, abych nestál v obci na vozovce a šel se ubytovat. Na to ustoupili, i když poměrně dost neochotně, takže jsem zaparkoval, popadl tašky a šel na pokoj.
Poliše to po chvíli taky přestalo bavit a stáhli se opět zpátky do tmy. Ale už to nebyl ten starý, dobrý Křivoklát jako v dobách, kdy na hradě vládl jako kastelán Tonda Cigánek a s chlapama tam po sobě v lehce opileckém rozpoložení házeli dvoukilovými železnými rukavicemi, s tím, že se podle tradic vyzývají na souboj. Už tam chyběla ta přirozená dravost, originalita a šarm.
