Článek
Včera jsem viděl zajímavý americký film Lov - The Hunt, dle mého soudu je to skvělý film s dobře promyšlenou zápletkou, navíc bych řekl, že se v něm může docela dobře skrývat i jisté poučení a poselství pro současnou společnost a její prazvláštní kulturu a strukturu, stejně tak, pokud se na tento film budeme dívat z hlediska možnosti „lovu psychopatů“ - může nám přinést celou řadu zajímavých a cenných poznatků a připomínek k tématu.
Zásah psychopata do hry – vzpomněl jsem si jak v nějakém srandovním českém televizním pořadu, Co Čech, to talent, nebo tak nějak se to jmenovalo, vystupovala rómská taneční skupina, tři holky a tři kluci a byli dobří a komise jim řekla, že měli super divácký ohlas, takže postupují do dalšího kola, ale pouze s tou podmínkou, že holky už vystupovat a tančit nebudou, že budou tančit pouze hoši.
Samozřejmě šlo o práci jednoho psychopata, který se jim dostal do dramaturgie. V televizi bylo vždy psychopatů jak naseto, o tom by se dalo napsat deset odborných publikací a vědeckých knih a ani do nich by se všechno nevešlo. Jakmile se někde najde místo, kde má jeden člověk byť jen nepatrně větší moc nad ostatními, tak už tam krouží hejna psychopatů, jak supi nad mršinou.
V maďarsko-barrandovském Ezu se vždycky odvysílala hodinka na téma „věštec věští, hlava z toho třeští“ a potom jsme ještě pár hodin seděli na telefonech, na které se dalo zavolat a za mírný poplatek 70 až 80 korun za minutu (z čehož měl věštec 12 korun) jsme ještě věštili přes pevné linky. Bylo to v době, kdy zrovna probíhalo nebo se spíše končilo mistrovství světa ve fotbale - a přišel za mnou jeden ze čtyř majitelů Eza (jdu zrovna náhodou kolem) jestli bych nemrkl do karet, který fotbalový manšaft to vyhraje. To už jsem tušil, že asi dojde k menšímu nedorozumění, protože zrovna tohle se ale vůbec nemá dělat, ale dobře, sejmul jsem kartu a byla dobrá pro Němce. Řekl jsem, že právě nyní, tady a teď, v současné chvíli ukazují karty na Němce jako na prakticky nepřekonatelné favority.
Tím ale samozřejmě vůbec nebylo řečeno, že německé fotbalové mužstvo oficiálně zvítězí, pouze to znamenalo, že je nejlepší. Jenomže, jakmile jde o jakékoliv pořadí, na které se mohou uzavírat sázky, tak je téměř jisté, že jasný favorit nemůže zvítězit. Pro mnoho vlivných lidí by to byla dost velká ztráta, čili ani v tomto případě nakonec nepřekvapila skutečnost, že příštího dne turnaj vyhráli Španělé.
A pan majitel přišel a hudral, tak jsem na ty Němce vsadil půl milionu a je to v nedohlednu nebo jak se to lidově říká - no, je sice pravda, že jsem mu neradil sázet na Němce půl milionu, ale vypadalo to celkově tak, že asi nejsem moc dobrý věštec, spíše podprůměrný.
K tomu je dobré si ještě říct, že taroty nejsou určené k tomu, aby se s jejich pomocí mohla hádat vítězná čísla v ruletě. Taroty nemohou takzvaně tipovat. Jak jsme si právě řekli, všude, kde si někdo, kdo na to má, může koupit málo pravděpodobný výsledek, tak si ho koupí.
Jak byste se zachovali, kdyby vám jakýkoliv slavný věštec, přesně podle karet, řekl, co si zítra vezmete na sebe? Vezmete si černé džíny a zelené tričko bez potisku. Udělali byste to?
Je velký rozdíl mezi „věštěním“, čili používáním tarotové psychologie a psychoterapie, a tipováním. Jasnovidci neexistují, takže otázka „Udělám zítra zkoušku?“ má význam pouze inspirativní, když začnu dumat, co s načatým večerem, když mě ze zkoušky vyhodí.
Dá se vůbec poznat, jestli jsem věštil dobře nebo špatně? To by mohl rozhodnout pouze ten, kdo by o věštbě vůbec nic nevěděl. Aby ji nemohl nijak ovlivnit. Ani křivou myšlenkou.
Pomalu se dostáváme k tomu, že čím méně kdokoliv ví o jakýchkoliv magických postupech, tím má větší vliv na svůj osud. I když to na první pohled vypadá jako paradox.
Jednou za mnou přišel jeden pán a stěžoval si - klasika - že celý život sází Sportku, pořád ta samá čísla a jednou musel do nemocnice - a čísla vyhrála. Akorát, že jeho manželka zapomněla podat tiket. Tak měli kvůli tomu tichou domácnost a situaci zralou na rozvod. Snažil jsem se mu vysvětlit, že hořekuje naprosto zbytečně, protože kdyby jeho žena tiket podala, tak by ta čísla opět nevyšla. Jde o hru analogie a synchronicity, což funguje vždycky, i když se to těžko vysvětluje a ještě hůře chápe. Je to jako s malováním čerta na zeď. Může z toho být krásná nebo zajímavá freska, ale nikdy nevíme, co nám to přinese.
Když řeknu, vyhrají Němci a nebudeme do děje nijak zasahovat, tak vyhrají Němci. Jakmile ale řeknu, vyhrají Němci a pan Bumbalásek hned poběží na poštu a vsadí na Němce půl milionu, tak vyhrají Španělé, stejně jako by vyhráli i Eskymáci nebo jakékoliv jiné družstvo, které se ani netrefí do meruny.
To nám připomíná ony slavné věštby, kdy se vojevůdci ptali, jestli vyhrají bitvu nebo mají raději zavelet, zastavit stát, čelem vzad a rozchod! Kouřit a zpívat dovoleno.
Věštba třeba zněla, překročíš-li řeku Halys, zničíš velikou říši. To pronesla slavná Pýthie, ale už nechala na velkém vojevůdci, aby si sám tipnul, jestli zničí svoji říši nebo říši nepřítele.
Věštba má inspirovat k myšlenkám, které by se jen těžko v hlavě rodily, popřípadě by se těžko draly na svět. Do budoucnosti nikdo nevidí, protože budoucnost neexistuje, ale do jisté míry se dá v současnosti ovlivnit rozumem, rozhodnutím, chováním, smlouvou, dohodou, zradou, financemi, propagandou, plánem a jednáním, které se může jakkoliv projevit.
To je právě to, čeho využívají psychopati - vidí, že jste v něčem úspěšní, tak hned přemýšlejí, jak to zaonačit, aby vás vyhodili z práce nebo abyste se nemohli s ostatními domluvit. Vzpomínám si, jak jsem jednou dělal rituál na úspěch, prosperitu a zdraví v Písecké bráně. Docela se to povedlo, vedlo to celkově k vyčištění vztahů, zbavili jsme se zbytečných lidí, popřípadě lidí, kteří by byli rádi, kdybychom je vlekli za sebou nebo jim udupávali cestu ke slávě - a jak jsem se později dozvěděl, hodně lidí tam nepřišlo, protože zrovna v té době o mně kolovaly „zaručené“ zprávy-fámy, že jsem se pokusil zabít svou ženu a že mě asi zavřou, tak přece nepůjdeme na rituál, který povede nějaký blázen, co už napůl sedí za vraždu.
S psychopaty je často legrace, i když většinou taková spíše sveřepá. Psychopat je přesvědčený, že toužím po vystupování v televizi nebo, že prahnu po interview, tak obepisuje co nejvíce televizí a rádií a už se těší, jak mě budou odmítat, což vlastně bude z hlediska psychopata k popukání.
Není to tak dávno, co se mi ozval jeden dramaturg z televize, že budou dělat nějakou debatu o ezoterice a o astrologii, jestli bych se nechtěl dostavit jako astrolog, tak jsem řekl, že klidně, i když jsem k tomu zrovna moc velkou chuť neměl. Nemám prostě tyhle debaty rád.
Za týden mi ten samý dramaturg volal, že se strašně omlouvá, ale že jak řekl v redakci moje jméno, že hned celá řada lidí vybuchla, že to ne, že to nepřichází v úvahu, a jestli tam budu já, tak oni tam nebudou - tak jsem se tomu smál, ano, přesně takhle vypadá typická práce psychopata, už přímo vidím, jak se o mně zmiňuje před všemi svými známými a živě mě vykresluje jako nebezpečného zločince a šílence, protože má strach, že bych mohl začít mluvit o něm, což bych také asi začal a rozhodně by to nebyla chvála.
Však uvidíme, na kterou stranu se vychýlí příslovečné osudové váhy.
