Článek
Psal jsem již mnohokrát o sportu, o cvičení, o udržování vlastní kondice a o snaze dožít se vyššího věku, než jaký je právě zaklet ve statistickém průměru.
Utkvělou myšlenku, že bych mohl a vlastně i měl pro sebe něco v tomto smyslu udělat, mám od svých circa dvanácti až třinácti let, kdy jsem přemýšlel o budoucím životě a též jsem si v duchu nadhazoval různé nápady, z nichž by se dalo k dosažení dlouhověkosti vyjít, podobně jako si při servisu nadhazuje tenista míček a uvažuje nad provedením vhodného odpalu.
Celkem brzy jsem přišel k názoru, že správná životní dráha by měla směřovat k pěstování a zvyšování fyzické síly, zdraví a kondice, k upevňování společenského vlivu, aby soužití mé tělesné schránky se současnou společností nevedlo ke ztrátám na životě, zdraví a majetku. Nejzákladnější snahou by tedy mělo být získání a zajištění stálého osobního příjmu a dosažení uspokojivého stavu celkového hmotného zabezpečení. Možná to zní až trochu komicky, ale pochybuji, že přijdete na něco lepšího nebo alespoň tak dobrého, abych se plácnul do čela a vykřiknul, no jo, tvl, sorry, jak to, že mě to nenapadlo už dřív?!
Sám sebe jsem vychoval k tomu, že umím prohrát, ale nikdy jsem se nenaučil prohrávat. Je v tom trochu rozdíl a v praxi to znamená mít vždy připravený plán B, který se nasadí ve chvíli, kdy to s uskutečněním plánu A nevypadá nijak růžově.
Pokud byste se chtěli vydat stejnou cestou, znamenalo by to začít už tak od jedenácti, dvanácti let cvičit a meditovat. Cvičit cviky osvědčené v praxi, vynechat gymnastiku, běh, lehkou atletiku, bojové sporty, jízdu na kole a na skejtu, obloukem se vyhnout kulturistice a požívání jakýchkoliv potravinových doplňků a také vynechat klasická silová cvičení.
S určitou dávkou opatrnosti je možné cvičit benč, pull over, cviky na bicepsy a tricepsy, vynechat mrtvé tahy a s vyšší opatrností používat hrazdu, vynechat kruhy a cvičení na klasickém tělocvičném nářadí.
V průběhu dosažení 25 až 30 let se lehce přeorientovat na cvičení na hrazdě, u kterého potom můžete zůstat s veselou myslí až do 77 let, dál zatím radit nemohu, protože jsem se sám ještě více nedožil.
Ale při zachování těchto zásad se vyhnete zvýšenému krevnímu tlaku, vyhnete se bolestem pasivního pohybového aparátu, čili když je mi v současné době 77, tak nevím, co jsou bolesti zad a kloubů, přičemž kotníky, kolena, kyčle, páteř ramena, lokty, zápěstí, krční páteř, to vše funguje naprosto stejně a bezbolestně jako když mi bylo 25 let nebo 30.
Necvičím jógu, ani nic jiného, co se obecně doporučuje, mám své vlastní cvičení a své vlastní meditace, což je takové trochu složitější a právě díky tomu, že to není tak úplně jednoduché, nemám strach, že by na to přišel ještě někdo jiný. Každý ať si dělá a cvičí, co jeho jest, zde pouze píši o tom, čemu jsem se v životě vyhýbal a co jsem nedělal. Často je i to, co zrovna neděláte důležitější než co děláte, i když si myslíte, že vám to prospívá.
Takže, ještě jednou, vycházím z předpokladu, že vrcholu fyzických schopností dosáhneme mezi 24. a 25. rokem života a potom se už jenom zpomalujeme a naše fyzická schránka kontinuálně ztrácí schopnost regenerace.
V pětašedesáti už máme prakticky nulovou šanci sami se sebou něco dělat, pokud jsme ovšem nezačali, jak jsme si již řekli, když nám bylo kolem dvanácti let, za současného plnění všech podmínek, o kterých již byla zmínka.
Opravdu se silně divím, proč se moje poznatky nemohou uplatnit ve společnosti, nejlépe samozřejmě přes ministerstvo školství prostřednictvím změny osnov, týkajících se tělocviku a cvičení. Rozhodně není správnou cestou zjištění, že nejsem v pětačtyřiceti sám, kdo trpí osteoporózou, má vysoký tlak, náběh na cukrovku a ruličky papíru místo kostí.
