Článek
Dvě prostá slova, která ale často znamenají průlomové poznání skutečnosti a individuálního vztahu k řešeným problémům.
Co je to čas? Proč se říká, čas jsou peníze? Nebo, čas, který máme, jsou peníze, které nemáme? Zkuste se někdy zamyslet sami nad sebou a sledovat, co od rána, přes den až do večera děláte, kolik času věnujete třeba ústní hygieně, čištění bot, česání, snídani, čtení novin, sledování televize, telefonování, hledání ztracených klíčů nebo nahlížení skrz monitor do virtuální reality.
Důležité je, čemu věnujete svůj čas pravidelně, protože to se vždy sčítá rychleji než cokoliv ostatního a současně to vytváří náš pracovní a životní profil. Když se budete každý den hodinu dívat na zprávy nebo budete hodinu virtuálně čenichat a hledat „co nového na netu“, popřípadě se na celé dopoledne „zaseknete“ kdekoliv na sociální síti, můžete se tomu věnovat klidně hodinu nebo něco přes hodinu denně, což vzhledem ke stabilitě vesmíru není nijak drastické. Pro vás to ale bude ztracený čas v hodnotě kolem padesáti pracovních dní za rok, to znamená, že jste se něčemu, co vám nic užitečného nepřineslo, ani vás to nijak neposílilo, věnovali dva měsíce. Jsou to ztracené dva měsíce během jednoho roku života.
Lidé, kteří už něco pamatují si jistě vzpomenou na dobu, kdy jsem měl na Supru na Seznamu pravidelnou rubriku Sex versus Vztahy. Každý den to byl text, který jste si přečetli během deseti minut a k tomu jsem dával čtyři nebo šest zbrusu nových fotek v takovém tom svém, ne příliš uměleckém, ale spíše líbivém stylu. Články jsme nasazovali vždy v osm hodin ráno, aby to přilákalo co nejvíce lidí, kteří právě přišli do práce, do kanclu, sedli si k počítači a zalili si kafe.
Potom četli a když se dílo povedlo a trochu zahýřilo vtipem, prskli si čtenáři kafe na monitor a po patnácti minutách se pustili do práce. Dobře. OK.
Podle záznamů jsem měl průměrnou sledovanost u každého článku každý den padesát tisíc uživatelů, čili za předpokladu, že mi padesát tisíc lidí věnovalo každý den 15 minut svého času, dělá to bratru jeden a půl tisíce pracovních dní a pokud má rok 250 pracovních dní, je každodenní ztráta času (naštěstí ne mého) nepředstavitelná. Kdyby to měl odpracovat jeden člověk, tak by na to potřeboval šest let. Raději se ani neptejme, jak vypadá časová ztráta na jedné navštěvované rubrice za rok.
Říká se, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou? A co když je těch opakování třeba padesát tisíc nebo sto tisíc? To se už původní lež může stát rovnou Božím přikázáním nebo přírodním zákonem. Konec legrace.
Přehrada nebo pyramida? Vyjděme z toho, že máme málo vody. K tomuto přesvědčení jsem přišel díky tomu, že jsem si přečetl ve zprávách, jak naši vodohospodářskou situaci vysvětloval jeden odborník. Jsme střechou Evropy, Česko je výjimečné určitě v mnoha směrech a jeden z nich je i ten, že máme pouze vodu, která nám naprší (a většinou také uschne), ale nemáme žádnou vodu, která by k nám přitékala. Naopak, voda, která neuschne, od nás odtéká, hm. Naštěstí jsme na to nepřišli až teď nebo včera, dumali nad tím již naši předkové, kteří stavěli různé důmyslné nádrže, jako je třeba Máchovo jezero, to nevybudoval Mácha, ale náš, v pořadí čtvrtý Karel a když se podíváme do Jižních Čech, tak tam je vody, že z toho přechází zrak, například Staňkovský rybník, zkuste si jej po obědě oběhnout a nemyslet přitom na půlmaraton.
I naši opičí předkové pod vedením dělnických prezidentů, stavěli na řekách přehrady, které nám mají pomáhat při povodních a chránit nás před suchem, jaké známe z Afriky nebo z Údolí smrti.
Když se podíváme do pradávné historie, jak problém s vodou řešili třeba takoví Egypťané, přijdeme k názoru, že byli docela mazaní - kde vlastně brali vodu na pití, na vaření, na koupání a tak, když bydleli u ústí Nilu… z Nilu? To byla velká bahnitá louže, z toho by se jen tak někdo nenapil, voda z Nilu se dala použít k zavlažování, zemědělci byli určitě nadšení, ale žíznivý beduín, který se právě z posledních sil připlazil ze Sahary se poohlížel spíše po klasické pitné vodě.
Pokud jste chodili do školy, tak si jistě vzpomenete na proces, kterému se říká destilace, tekutina s nižším bodem varu se odpaří a zbytek zůstane. Když se potom vzniklé páry setkají s chladným povrchem, povrch se orosí a tekutina stéká, obvykle někam dolů, nejlépe do nastavené nádoby. Možno takhle získat destilovanou vodu (dešťová voda je vlastně destilovaná).
Když se zkvašené zbytky ovoce dají do velkého hrnce, do kterého se vloží menší hrnec a celé se to zakryje plechovým lavórem, do něhož se nalije studená voda, dá se tímto způsobem destilovat alkohol. Všechno se zahřívá na kamnech a na studeném lavóru se srážejí kapky alkoholu, který pomalu, ale celkem utěšeně kape do menšího hrnce a vzniklému nápoji se na Moravě kdysi říkalo lavórovica, kterou lid řešil akutní potřebu dezinfikovat si duševní rány i v dobách, kdy Johny Walker byl zrovna někde na cestách. Což je docela vtipné, protože po lavórovici obvykle jen tak někdo po svých neodejte. Možná by ani ten Johny Walker neodešel, zvláště kdyby zjistil, že nějak špatně vidí na cestu.
Počasí v Egyptě přímo hýří teplotními rozdíly, v noci může teplota spadnout ke čtrnácti stupňům, někde spadne i pod nulu, přes den si na kapotě auta usmažíte volské oko. Z téhož důvodu je lepší si na kapotu auta během slunného dne nesedat.
Což byl podle mého názoru důvod, proč začali Egypťané budovat pyramidy. Původní pyramidy měly oslnivě bílý, hladký povrch, takže se ve dne od sluníčka moc neohřívaly. V noci se pyramida, postavená většinou z vápence, krásně ochladila až podchladila, takže potom fungovala jak velká lednice a ve dne se na jejím povrchu srážela voda - nesmíme zapomínat, že v místech, která jsou takzvaně nejsušší, bývá poměrně vysoká relativní vlhkost vzduchu, voda tam je, ale je ve vzduchu, čili stačí vzduch ochladit a kondenzovanou vodu zachytit v nádrži. Pod pyramidou byly obvykle bazény, kde se shromažďovala kondenzovaná voda a lidi si tam chodili s různými nádobami, takže žíznivý od pyramidy s bazénem pitné vody určitě nikdo neodešel.
Co k tomu dodat? Nakonec zjistíme, že pyramidy mohly být první velké lednice a kdybychom byli nadáni rafinovaným myšlením, mohli bychom stejných fyzikálních zákonů využít k podobným účelům i dnes. Po vzoru starých a určitě i mladých Egypťanů.
Z toho by také plynulo, že pyramidy nebyly hrobkami faraónů, maximálně mohly sloužit v dobách pandemií jako velké márnice nebo skladiště zesnulých, aby se mrtvoly neválely po ulicích, jak už to tady kdosi živě popisoval.
Je zajímavé, že se o těchto věcech moc nemluví, i když jsou podle mého názoru užitečné a určitě nejsou zbytečné. Z jakéhosi záhadného důvodu lidé svůj čas raději věnují čemukoliv, co pro ně z hlediska budoucnosti nemá vůbec žádný význam.
Když jsem přemýšlel o využití vody, která je součástí takzvané vzdušné vlhkosti, bral jsem v potaz následující odkazy, které mi posloužily jako inspirace k výše uvedeným úvahám.
