Článek
Tento historický román vás totiž provede temným obdobím honů na čarodějnice na přelomu 17. století na Šumpersku a Velkolosinském panství. Jde o příběh, kde křivda, manipulace a hrůza tančí svůj černý valčík, ale nebojte, nebudeme přehánět s temnotou – dokonce i černý humor tu někdy vykoukne, i když hlavně skrze zuby.
Děj: výklad bez plamenů, ale s trochou ironie
Na počátku je zdánlivě nevinný incident – žena je přistižena při krádeži hostie. Věřte mi, tehdy to nebylo jako ukrást někomu kávu z automatu. Co následuje, je lavina obvinění, která pohltí desítky nevinných lidí. Soudcem, katafalkem i čertovým spřežením je tu inkvizitor Jindřich Boblig z Edelstadtu, který by se dnes nepochybně uchytil jako moderátor reality show o manipulaci a lži. Bez svědomí, zato s dostatečně tlustou peněženkou a spoustou laciného prášku na souzení.
Kaplický mistrně zobrazuje, jak snadné je zneužít moc, když proti vám stojí strach, nevědomost a církevní autorita. Bobligův charakter, vykreslený s mrazivou přesností, je groteskně zvrácenou alegorií toho, jak mohou malicherné zájmy a touha po majetku rozdrtit celé komunity. Jde o drama lidských slabostí, ale v žádném případě ne dramatizaci plnou přepjatého patosu – Kaplický zachovává pečlivý odstup, i když je místy vidět, jak mu nad těmi nespravedlnostmi hoří ruka na peru.
Historie není nuda, ale zákeřná potvora
Jasně, možná si teď říkáte: „Další historický román, to bude zívačka.“ Ale věřte mi, Kaplický zvládá historické detaily s takovým citem, že máte pocit, jako byste stáli vedle obviněných a sami se modlili, aby vás náhodou nezmínili jako „svědka“. Realismus, s jakým autor popisuje soudní řízení, mučení a tragédie lidských osudů, vám bude bránit v klidném spaní – nebo spíš uspat v slzách. Kromě toho se můžete zamyslet nad tím, jak moc se (ne)změnilo od dob, kdy jediné, co jste potřebovali k obvinění z čarodějnictví, byla závistivá sousedka a špatný den.
Postavy, které vás chytí za srdce – a za krk
Silné postavy jako farář Kryštof Lautner nebo statečná Marta Sattlerová jsou symbolem lidské odvahy, která se však snadno lámala pod tlakem inkvizičního aparátu. Kniha se v tomto ohledu stává nejen svědectvím o dobových událostech, ale i neúprosným zrcadlem lidského charakteru, které odhaluje, jak slabí můžeme být pod nátlakem – nebo jak silní, pokud si troufneme.
Kaplický, inkvizitor humoru?
A teď trochu úsměvu do té temnoty – Kaplický sice nepíše vyloženě komedii, ale občas si dovolí záblesk ironie, který vám připomene, že mezi tragédií a absurditou je často tenká hranice. Ať už jde o Bobligovu posedlost „boží spravedlností“, která spíš připomíná honbu za majetkem, nebo o situace, kdy víte, že věci jdou od špatného k horšímu tak neúprosně, že už se jim prostě musíte smát – byť s notnou dávkou hořkosti.
Závěr
Kladivo na čarodějnice není kniha pro slabé povahy, ale pokud se do ní ponoříte, odmění vás mimořádně silným zážitkem, který rezonuje ještě dlouho po dočtení. Je to příběh o zneužití moci, manipulaci a odvaze, který se tváří historicky, ale promlouvá i k dnešku. Takže pokud vás láká dramatická, syrová a místy mrazivě aktuální historická freska, vezměte si Kaplického „kladivo“ do ruky – ale pozor, ať vás netrefí moc silně!
