Článek
Australský režisér Leigh Whannell, který stál kdysi u zrodu série Saw a později i Insidious, si tentokrát řekl, že místo duchů a pastí na zvrhlíky dá dohromady něco z trochu jiného soudku – krvavou sci-fi jízdu, která vypadá jako kdyby se Black Mirror spářil s Johnem Wickem a jejich dítě vychovával RoboCop na dietě z Red Bullu. Výsledek? Chytře šílený film, který má víc šťávy než nabitý iPhone po výměně baterky.
Hlavní hrdina Grey Trace, kterého hraje Logan Marshall-Green – ten chlapík, co vypadá jako levnější verze Toma Hardyho (což je kompliment, mimochodem) – je klasický staromilec. Opravy aut, olej za nehty, žádné chytré hodinky. Jenže pak přijde osudový zvrat: manželka mu zemře, on skončí na vozíčku, a všechno se mu rozpadne jak Windows XP po instalaci třiceti toolbarů. A právě v tu chvíli se do jeho života dostává experimentální čip jménem STEM – něco jako Alexa, která vám sice neřekne počasí, ale zato dokáže rozdrtit člověka na kaši.
Film se naštěstí nebere smrtelně vážně. Whannell sice sází na temnou atmosféru a dystopický nádech, ale zároveň si očividně užívá možnost udělat z kyberpunkového thrilleru něco mezi groteskou a videoherní sekanicí. Jakmile se Grey nechá „upgradovat“, promění se z bezmocného muže v mechanického terminátora s osobností taxikáře po třech pivech. Každá scéna, kde STEM převezme kontrolu nad jeho tělem, je jak choreografická lahůdka, tak i menší stand-up show – hlavní hrdina s vyděšeným výrazem sleduje, jak jeho ruce likvidují nepřátele chirurgickou přesností, zatímco on sám v duchu křičí: „Já to neudělal!“
Kamera se tu pohybuje jak rozjetý dron s ADHD – sleduje Greyovy pohyby s tak dokonalou stabilizací, až to působí skoro nepřirozeně. Každý úder, otočka a kopanec má v sobě takovou mechanickou přesnost, že by z toho Chuck Norris dostal komplex. Whannell a jeho tým ukazují, že i s relativně nízkým rozpočtem (film stál kolem pěti milionů dolarů, což je v Hollywoodu asi jako rozpočet na kafe pro jednoho Avengera) se dá natočit akce, která má grády.
Co je ale na Upgrade nejzábavnější, je způsob, jakým kombinuje klasickou pomstu s technologickou filozofií. Film totiž na první pohled vypadá jako jednoduché béčko – muž přijde o všechno, dostane novou superschopnost, pomstí se – ale pod povrchem bublá otázka, kdo vlastně koho ovládá. Člověk stroj, nebo stroj člověka? A když se to celé zvrhne, je to tak černohumorné, že by se i Orwell uchechtl.
Nechybí ani slušná dávka brutality – a tím myslím pořádné brutality. Krev, lámání kostí, hlavy jako melouny pod lisem. Ale všechno má styl. Žádné bezduché řežby, spíš něco jako taneční číslo pro masochisty. Divák se přistihne, že se směje u scén, u kterých by se měl spíš křižovat.
Marshall-Green hraje s překvapivou lehkostí a nadhledem. Jeho Grey je dost lidský na to, aby nám ho bylo líto, ale zároveň dost sarkastický, abychom mu fandili. A STEM – ten neviditelný hlas v jeho hlavě – je nejlepším filmovým parťákem od dob HALa 9000. Jen s trochu větším smyslem pro humor. Jejich konverzace mají v sobě zvláštní kouzlo – člověk a umělá inteligence, kteří si povídají o vraždění, jako by spolu hráli šachy.
Finále pak dává celému příběhu temný, skoro filozofický twist, který si zaslouží pomalý potlesk. Whannell se s divákem nemazlí – žádný americký happy end, žádné objetí na pozadí západu slunce. Místo toho přichází chladná pointa, která vám v hlavě zůstane déle než znělka z Krok za krokem.
Upgrade je malý film s velkým mozkem – doslova i obrazně. Nabízí směs akce, humoru, krve a ironie, která by mohla sloužit jako lekce pro všechny, kdo tvrdí, že sci-fi béčka jsou mrtvá. Není to jen o tom, že lidé ztrácejí kontrolu nad stroji; je to o tom, že možná ani nechceme mít kontrolu. Protože když vám AI nabídne, že se postará o všechny vaše problémy – včetně těch, co dýchají – je těžké říct ne.
Zkrátka, Upgrade je takový film, který si pustíte s kamarády, a po skončení se chvilku smějete, pak mlčíte a nakonec se díváte podezřívavě na svůj telefon. Až vám příště Siri řekne, že „nerozuměla otázce“, možná to nebude chyba – možná jen přemýšlí, jak vás „vylepšit“.
