Článek
Ne proto, že by šlo o filmový zázrak, ale proto, že ví, čím chce být, a nesnaží se tvářit chytřeji, než ve skutečnosti je. A to je u oddychovek překvapivě vzácná vlastnost.
Zápletka je jednoduchá a nestydí se za to. Hlavní hrdinka Tree se probudí na kolejním pokoji po večírku, má kocovinu, špatnou náladu a den narozenin. Ještě než se stihne definitivně smířit s existencí, někdo ji zabije. A tím to nekončí – po smrti se totiž probudí znovu ve stejný den, ve stejné posteli, se stejnou kocovinou. Ano, je to variace na Na Hromnice o den více, jen místo morálního ponaučení přichází vrah v dětské masce.
Film si od začátku hraje s kombinací hororu, komedie a lehkého teenagerského cynismu. Vraždy jsou sice přítomné, ale nikdy nepůsobí vyloženě brutálně. Krev je spíš dekorace a napětí se střídá s humorem tak, aby divák nemusel přestat chroupat popcorn. Všechno nejhorší není film, u kterého byste si zakrývali oči, ale spíš takový, u kterého si říkáte: „Dobře, tak jak ji zabijí tentokrát?“
Hlavní hrdinka je na začátku nesnesitelná. A to zcela záměrně. Tree je sobecká, protivná a ke svému okolí se chová s upřímným nezájmem, který by jí mohl závidět nejeden český úředník v pondělí ráno. Právě díky tomu ale funguje její postupná proměna. Když totiž musíte zemřít dvacetkrát, začnete přehodnocovat priority. Film sice pracuje s morálním vývojem velmi zjednodušeně, ale u tohoto žánru to vlastně nikomu nevadí.
Velkou devízou snímku je tempo. Film se nezdržuje zbytečnostmi, rychle vysvětlí pravidla hry a pak už jen variuje jednotlivé pokusy, jak přežít den a odhalit vraha. Opakování stejných situací není otravné, protože se pokaždé něco změní. Někdy jde o drobný detail, jindy o úplně jiný přístup. Divák má pocit, že je součástí experimentu, i když ví, že to celé směřuje k nevyhnutelnému finále.
Herecké výkony nejsou oscarové, ale jsou funkční. Jessica Rothe v hlavní roli táhne film víc, než by se na první pohled zdálo. Dokáže být protivná, zmatená i sympatická, což je kombinace, kterou nelze úplně snadno zahrát. Vedlejší postavy jsou spíš typy než charaktery, ale u oddychovky to opět nevadí. Nikdo si sem nepřišel pro hluboké psychologické studie.
Všechno nejhorší je ideální film na večer, kdy nechcete řešit smysl života, politiku ani stav státního rozpočtu. Nabízí svižnou zábavu, pár povedených vtipů a nápad, který sice není originální, ale je využitý s chutí. Ano, logika občas pokulhává, pravidla časové smyčky jsou pružná a závěr by šel vymyslet lépe. Ale ruku na srdce – přesně tohle od takového filmu vlastně čekáme.
Po letech od premiéry se z Všechno nejhorší stal příjemný katalogový kousek. Není to klasika, kterou by si lidé pouštěli každý rok, ale když na něj narazíte, neurazí. A někdy je právě tohle ta nejlepší recenze. Film vás nezmění, nepřekvapí a možná si ho za měsíc ani nevybavíte. Ale těch devadesát minut vám uteče rychle a bez bolesti. A to je u oddychovky vlastně takové malé vítězství nad časovou smyčkou všedních večerů.
