Článek
Koneckonců, s titulem jako „Král Krysa“ jsem si nebyl úplně jistý, zda se náhodou nepouštím do čtení dobrodružství zmutovaného hlodavce s korunkou na hlavě. Ale co už, v literatuře mě už překvapilo ledacos. Hned na začátek musím říct, že tato kniha byla překvapením spíše příjemným, i když poněkud depresivním.
Clavell nás přenáší do prostředí japonského zajateckého tábora Changi během druhé světové války. Už při prvních stranách jsem si uvědomil, že zde nebudou žádní skuteční králové, ale zato dostatek krys – a to nejen těch z říše zvířat. Tábor je plný vojáků, kteří bojují o přežití v nelidských podmínkách, a každý z nich se snaží najít svůj způsob, jak vyjít s tím málem, co mají.
Ústřední postavou je americký voják, který si říká Král. Ten se stává jakýmsi podnikatelem tábora, obchoduje se vším možným i nemožným a získává si tím nejen respekt, ale i závist ostatních. Je to takový táborový MacGyver, který by zřejmě dokázal postavit plně funkční rádio z pár kusů rezavého drátu a starého párátka. Zde je ale třeba si uvědomit, že tento „podnikatel“ je v prostředí, kde lidé umírají hlady a nemocemi, a jeho metody nejsou vždy úplně košer.
Clavellova schopnost vykreslit postavy je opravdu obdivuhodná. Král je nejen charismatický a inteligentní, ale také morálně komplikovaný. Na jedné straně je to hrdina, který přežívá za každou cenu, na druhé straně je to oportunista, který využívá slabostí a zoufalství ostatních. Je to postava, která ve mně vyvolala rozporuplné pocity – chvíli jsem mu fandil, chvíli bych mu nejradši přiškrtil všechny jeho černé obchodní praktiky. Clavell se zde ukazuje jako mistr charakterového kontrastu.
Vedle Krále se setkáváme i s dalšími postavami, jako je Peter Marlowe, britský důstojník a spisovatel, který se stává jakýmsi kronikářem táborového života. Marlowe je protipólem Krále – je čestný, přímý a trochu naivní, což ho občas staví do komických situací. Jejich přátelství je jakýmsi světlem v temnotě tábora a nabízí čtenáři momenty, kdy může i přes drsnost situace na chvíli vydechnout.
A teď k těm méně příjemným stránkám. Clavellova snaha o autentický popis života v zajateckém táboře je obdivuhodná, ale občas sklouzává k naturalismu, který může některým čtenářům připadat až příliš explicitní. Pokud jste typ, který při pohledu na krev omdlívá, doporučuji připravit si vedle knihy i papírový pytlík.
Navzdory všem těmto drsným realitám je „Král Krysa“ román, který stojí za to přečíst. Clavell nás nutí zamyslet se nad lidskou povahou a nad tím, co jsme schopni udělat pro přežití. A i když si možná po dočtení budete potřebovat sprchu, abyste ze sebe smyli ten pocit tábora Changi, garantuji vám, že na Krále a jeho krysí království jen tak nezapomenete.
Takže pokud hledáte knihu, která vás chytne a nepustí a jste ochotni se ponořit do příběhu, který je stejně fascinující jako mrazivý, „Král Krysa“ je tou správnou volbou. A nezapomeňte – pokud někdy budete v zajateckém táboře, vyhledejte Krále. Možná vám za pár cigaret dokáže sehnat i zázraky.
