Článek
Existují autoři, jejichž jméno na obálce knihy znamená záruku, že večer neskončí u jednoho kapitoly. Frederick Forsyth je jedním z nich. Britský spisovatel, který celý život vypadá, jako by právě odešel z golfového hřiště, a přitom píše thrillery, ze kterých vám ztuhne čaj v šálku. Jeho Mistr klamu (The Deceiver) z roku 1991 je méně známým kouskem v jeho bibliografii, ale pro fanoušky špionážních románů je to malý poklad v plátěném přebalu.
Tak si to rozebereme. Mistr klamu není klasický román s jednou hlavní dějovou linkou. Je to mozaika čtyř samostatných, ale propojených příběhů, které mají jednoho společného jmenovatele: Sama McCreadyho. Ten je veterán britské rozvědky, typický Forsythův hrdina – chytrý, sarkastický, vychytralý jako liška po MBA, a zároveň tak trochu cynik s morálním kompasem, který sice občas zlobí, ale nakonec vždycky ukazuje na západ (rozuměj k demokracii a čaji o páté).
Sam McCready není žádný James Bond. Nepoužívá Aston Martin, netahá z kapsy laserové hodinky ani neříká „protřepat, nemíchat“. Je to chlápek, co zná veškeré špinavé triky tajných služeb, a používá mozek. A právě to je síla Mistra klamu – příběhy nejsou o výbuchách a přestřelkách, ale o psychologii, lsti a dobře načasovaných informacích. Jako když hrajete šachy v temné místnosti a soupeřovi figurky jsou miny.
Každá z částí knihy představuje jednu McCreadyho misi: Kuba, Německo, Libye a Východní blok. Zní to jako itinerář studenoválečného turisty, ale věřte, že takové dovolené byste nechtěli. McCready zde operuje v zákulisí velké geopolitiky, a Forsyth s chirurgickou přesností ukazuje, jak funguje špionáž – bez pozlátka, bez přehánění. Má to sucho-anglický humor, přesnost a napětí, které se nestaví na akci, ale na intelektuálním souboji. Je to jako dívat se na šachovou partii mezi MI6 a KGB, zatímco vám za krkem dýchá časovač s bombou.
Jedna z největších předností knihy je autenticita. Forsyth totiž nežije jen v knihách – pracoval jako válečný reportér, a ví, o čem píše. Nevaří z vody, ale z propracovaných rešerší, ze zákulisních znalostí a z hlubokého porozumění světové politice. Když čtete Mistra klamu, máte pocit, že vám někdo odemkl trezor se složkami tajné služby a dovolil vám listovat, ale jen na vlastní nebezpečí.
Ano, kniha má i pár slabších míst. Občas se tempo zpomalí, občas se ztratíte v detailech zpravodajských analýz. Ale to je daň za to, že autor bere své čtenáře vážně. Nevodí vás za ručičku, spíš vás hodí do vody a čeká, že si s informacemi poradíte. A když to zvládnete, je to uspokojení větší než po vyřešení sudoku na úrovni „expert“.
V kontextu Forsythovy tvorby je Mistr klamu trochu opomíjený. Není tak ikonický jako Den pro Šakala, který redefinoval politický thriller, nebo Spis Odessa, jenž přivedl zpět do hry stíny nacistických zločinců. Ale má něco, co z něj dělá výjimečnou knihu: je to čtivý, inteligentní portrét světa, kde se pravda skrývá za každým rohem a loajalita je relativní pojem. A hlavně – McCready je nejlepší Forsythův hrdina. Nikdy se nehoní za slávou, ale pokaždé udělá to, co je třeba. A ještě u toho stačí být sarkasticky vtipný. Co víc si přát?
Takže – pokud hledáte knihu, která je chytrá, napínavá, a zároveň vás nenutí běhat s pistolí po střeše vlaku, ale spíš přemýšlet nad tím, jak byste zneškodnili agenta Stasi s kufříkem plným kompromitujících materiálů – Mistr klamu je přesně pro vás. A navíc vám to možná pomůže pochopit, proč svět vypadá tak, jak vypadá. Protože jak říká sám McCready: „Realita je často tak absurdní, že kdybych ji napsal jako román, nikdo by tomu nevěřil.“
A víte co? Já mu to věřím.
