Článek
Takže, pokud čekáte klasický pohodový road trip ve stylu „Dej mi pivo a zapni rádio“, budete asi zklamaní. Kerouac vám místo toho nabídne šílenou jízdu plnou filozofických úvah, poetických pasáží a postav, které byste normálně potkali spíše v psychiatrické léčebně než na dálnici.
Začněme hlavním hrdinou, Salem Paradise. Sal je takový ten typ, kterého byste chtěli za kamaráda, ale maximálně na týden. Jeho neustálé hledání smyslu života, touha po svobodě a potřeba neustále se někam posouvat, to vše vás pohltí, ale zároveň vám bude trochu lézt na nervy. Je to jako mít v kufru auta neustále otevřenou plechovku fazolí - chvíli to voní, ale po pár dnech byste ji nejradši vyhodili z okna.
Pak tu máme Deana Moriartyho, Sálova věčného průvodce a zároveň největšího šílence pod sluncem. Ten chlapík je jako dynamit s odjištěným zapalovačem. Dean je ztělesněním anarchie a neustálého pohybu, a zatímco jeho energie a nadšení pro život jsou nakažlivé, zároveň máte pocit, že by bylo fajn občas vydechnout. Deanovo neustálé přeskakování z jednoho místa na druhé, z jedné ženy na druhou, a jeho neschopnost se někde usadit, vás sice fascinuje, ale taky vyčerpává. Je to jako sledovat hyperaktivní dítě na cukrovém tripu.
Kerouacův styl psaní je kapitolou sám o sobě. Takhle nějak si představuju, že by psal, kdyby měl na stole neomezený přísun kávy a žádný deadline. Věty se táhnou jako nekonečná silnice, jsou plné obrazů a metafor, které vám občas dávají smysl a občas ne. Je to jako když posloucháte jazzovou improvizaci - chvíli jste unešení, chvíli netušíte, co se děje, ale stejně jedete dál. Některé pasáže mě donutily se zastavit a přemýšlet, jiné jsem přelétl očima s pocitem, že jsem něco důležitého zmeškal, ale zpátky se už vracet nebudu.
Abych byl upřímný, občas jsem měl pocit, že autor se v tom všem trochu ztratil. Jako by seděl za volantem auta, které jede samo, a on jenom doufal, že dojede někam, kde bude benzínová pumpa a možná i toaleta. Celkový příběh působí jako sled epizod, které na sebe někdy navazují lépe, jindy hůř, ale dohromady tvoří jakousi mozaiku života na cestě. Pokud jste někdy hráli Tetris a doufali, že vám ty podivně tvarované kousky zapadnou do sebe, tak víte, o čem mluvím.
Ale teď vážně. „Na cestě“ je kniha, která má svoje kouzlo. Je to fascinující pohled do mysli generace, která hledala svůj smysl života mimo běžné společenské normy. Kerouacův příběh je plný energie, vášně a hledání něčeho, co možná ani neexistuje. A to je přesně to, co činí tuto knihu tak výjimečnou. Nejde o to, jestli se vám všechny pasáže líbí, nebo jestli vás všechny postavy osloví. Jde o ten pocit, který ve vás zůstane, když knihu zavřete. Pocit, že život je jedna velká cesta, plná nečekaných zatáček a divokých výhledů.
Takže pokud hledáte něco, co vás vezme na divokou jízdu plnou chaosu a krásy, „Na cestě“ je pro vás. Jen si předtím nezapomeňte zapnout bezpečnostní pásy a připravit se na to, že tahle kniha vám trochu pocuchá vlasy a možná i nervy. Ale stálo to za to.
