Článek
Místo „ne“ slyší jen „ať si zkusí“
Dřív stačil jeden pohled otce, a byl klid. Dnes dítě křičí v obchodě, kopne do regálu, a rodič se radši omluví prodavačce. Ne dítě neuklidní – ale vysvětlí světu, že „ono je prostě unavené“. Jenže realita je taková: děti nejsou unavené. Jsou rozmazlené.
Rodiče jako sluhové
Když je dítě středem vesmíru, všechno ostatní je jen kulisa. Rodiče se ohýbají, ustupují, vysvětlují donekonečna. Nikdo už nepoužívá slova jako „poslechni“, „ne“, „přestaň“ – bojíme se, že bychom tím mohli poškodit dětské emoce.
Ale realita je jiná: dítě bez hranic nebude šťastné. Jen neukázněné. A neukázněné dítě nebude mít respekt – k rodičům, učitelům, ani k životu.
Moderní výchova = žádná výchova?
Psychologové, kteří nikdy neměli vlastní děti, radí, že dítěti se nemá říkat „ne“. Má se s ním diskutovat. Jenže tříleté dítě není partner. Není kolega. Je to člověk, který potřebuje vedení, ne vyjednávání.
Školy? Dneska nesmí ani zvýšit hlas
Učitelé dnes nesmí dítěti nic říct. Protože hned volá rodič. A rodič volá právníka. Dítě, které nevydrží 45 minut sedět, má dneska poruchu. Dřív by mělo poznámku – dnes má asistenta.
A učitel, místo aby učil, se bojí. Ne žáků – ale jejich rodičů. Dospělí kapitulovali. A děti to vědí.
Děti nejsou zkažené. Jsou jen samy sobě pány. A to není svoboda – to je chaos.
Ne, dnešní děti nejsou horší než dřív. Jsou jen méně vedené. A pokud se to nezmění, budou dospívat bez disciplíny, bez respektu a s pocitem, že jim svět něco dluží.
Ale svět jim nic dlužit nebude. A pak přijde tvrdý náraz.
