Článek
Sociální sítě snesou všechno
„Víkend s malou princeznou ❤️“ píše pod fotku z hřiště. Ale co tam už není? Že jsem mu ji musela přivézt, přibalit jídlo, plíny i náhradní oblečení. A že ji zase za pár hodin vrátil, protože „má toho v práci moc“.
Lidi lajkují. Píšou, jak je skvělý táta. A já? Já mezitím uklízím, peru, plánuji, řeším školku a brečím do polštáře.
Chce dítě, ale jen na chvíli
Je to ten typ chlapa, co o dítě „bojuje“, ale když ho má, neví, co s ním. Neumí ji uspat. Neví, co jí chutná. Ale hrdě si ji vyfotí, jak spolu jedí pizzu. Pak ji vrátí s tím, že „byla nějaká protivná“.
A pak vypráví, jak to má těžké, jak ho mateřství změnilo. Jenže… on není rodič. On je návštěva.
Opravdový táta se neukazuje. On je
Být rodič není jen o tom, že dítě obejmu, když zrovna voní a směje se. Být rodič je o tom, když má teplotu, nechce jíst, vzteká se. Když jsem unavená a přesto vstanu, protože mě potřebuje.
To se nefotí. Ale to je láska.
Nejvíc mě bolí, že mu to lidi věří
Já doma padám na pusu. On si vezme dítě na 3 hodiny, vyfotí selfie – a svět mu zatleská. „Aspoň se snaží!“ říkají. Jenže snažit se není stejný jako nést zodpovědnost.
A dokud tohle společnost nepochopí, budeme tady – s matkami, které jedou nonstop, a s tatínky, kteří sklízejí potlesk za výkony na oko.
Nechci mu brát roli otce. Jen bych chtěla, aby ji opravdu žil. Ne hrál
Nechci ho pomlouvat. Nechci mu bránit vídat dítě. Ale pokud má být táta, tak ať je. Ne jen na fotkách. Ne jen, když se mu to hodí. Ale doopravdy.
Protože dítě potřebuje rodiče. Ne influenceři.
