Článek
Když se důchod mění na kapesné na dovolenou
Obraz českého důchodce je jasný: osamělý senior, který počítá každou korunu. Ale stačí otevřít sociální sítě nebo se projít po letišti. Senioři tvoří významnou část klientely cestovek, wellness hotelů a nákupních galerií. Kdo to platí? Z velké části stát – tedy my všichni.
Rovnost pro každého, nebo adresnost?
Proč by měl stát automaticky vyplácet penze i lidem, kteří mají další příjmy, vlastnické nemovitosti nebo miliony na účtech? Zatímco mladá generace žije z výplat, které se ztrácejí v hypotékách, školkách, drahém jídle a energiích, důchodci jsou jednou z nejméně zdaněných skupin obyvatel.
Je to fér?
Důchod není sociální dávka, říkají. Ale chovají se podle toho
Argument bývá jasný: „Důchod jsme si odpracovali.“ Jenže realita se změnila. Lidé žijí déle, penzijní systém je v deficitu a ekonomika nezvládá držet krok. Stále více mladých se ptá: proč máme dotovat každého seniora bez rozdílu?
Když mladý pár vydělává 50 tisíc měsíčně a zaplatí na odvodech skoro třetinu, není normální, že jejich rodiče s vedlejším příjmem 20–30 tisíc ještě berou maximální důchod.
Stát se bojí sáhnout na důchodce. Ale proč?
Každá vláda se třese před volební základnou seniorů. Proto se nikdo neodváží zavést férový model: pomoc těm, kteří opravdu nemají, a úspory u těch, kdo si žijí nadstandardně.
To není útok na seniory. To je volání po spravedlnosti.
Čas říct nahlas: Někteří důchodci nejsou oběti, ale privilegovaní
Je načase, aby stát přestal rozhazovat peníze podle věku. Věk nemá být automatickou vstupenkou do klubu nedotknutelných. Pokud chceme udržet důchodový systém funkční i pro další generace, musíme začít mluvit o daních, majetkových poměrech a adresnosti podpory.
Nejde o nenávist. Jde o záchranu systému.
