Článek
Všechno šlo skvěle. Psali jsme si, měli jsme podobný humor, oblíbené filmy, smysl pro ironii. Pak přišla večeře. A s ní věta, která zabila všechno libido v okruhu pěti metrů:
„Já nejím maso. Kvůli zvířatům.“
Ne že bych měl něco proti tomu, co kdo jí. Ale v tu chvíli jsem přesně věděl, co přijde dál. Hranice mezi vegetariánem a morálním vyšetřovatelem bývá tenká. A já tušil, že jsem se právě ocitl na lavici obžalovaných – s burgerem v ruce.
To není dieta. To je životní filozofie
Ukázalo se, že pro ni maso není jen jídlo – je to zlo, které ničí svět, planetu a naše duše. Hned první pivo se změnilo na TED talk o utrpení zvířat, klimatické krizi a „toxické maskulinitě, co musí mít maso k obědu“.
Zatímco jsem žvýkal svoje medium rare, cítil jsem se jako účastník rituální vraždy, ne jako chlap na rande. A přitom jsem se na to maso tak těšil.
Chceš si dát steak? Jsi vrah. Chceš pivo? Patriarcha.
Přestal jsem být partnerem a stal se projektem. „Třeba bys to mohl zkusit taky, třeba týden bez masa. Proč vlastně jíš maso? Víš, co všechno tím podporuješ?“ A já měl chuť říct:
„Protože mi chutná. A protože mám tesáky. A protože jsem svobodnej člověk, sakra.“
Jídlo není ideologie. A když je, tak je to špatný vztah
Na prvním rande nechceš cítit vinu za to, co jíš. A hlavně nechceš cítit, že každé sousto je test. Ona nehledala vztah. Hledala další důkaz, že svět je zkažený. A já, bohužel, byl ten důkaz.
Láska prochází žaludkem. A když má jeden prázdný talíř a druhý plný morálního odsudku, pak to prostě není kompatibilita – ale kulinářská válka. A já si za svým burgerem stojím.
