Článek
Když se víc vyplatí nepracovat
Sociální systém měl být záchrannou sítí pro ty, kteří se ocitli v nouzi. Dnes se ale stává pohodlnou volbou pro ty, kteří si jednoduše zvolili jiný životní styl: nepracovat, žít z příspěvků, případně načerno.
Realita? Pracující občané platí daně a odvody, zatímco jiní čerpají dávky, často v částkách, které se blíží nebo převyšují minimální mzdu.
Kdo se dře, má méně. Kdo čerpá, má klid
Rodiny s dětmi, kde oba rodiče chodí do práce, si musí vše rozpočítat: hypotéka, potraviny, kroužky, energie. Na druhé straně jsou příjemci dávek, kteří mají nárok na příspěvek na bydlení, sociální dávky, přídavky na děti a někdy i dávky hmotné nouze – a často nemusí hnout prstem.
Proč by měl někdo pracovat za 25 000 čistého, když může z dávek dostat 20 000–22 000 bez práce?
Stát mlčí. A pracující se stávají sponzory systému
Problémem není solidarita – ta je důležitá. Problémem je neochota politiků otevřeně mluvit o tom, že se systém zneužívá. Každý vládní kabinet se obává, že bude osočen z útoků na „chudé“ nebo „sociálně slabé“. Jenže zneužívání systému nemá s chudobou nic společného – jde o pohodlnost, kterou stát toleruje.
Pomáhat? Ano. Ale spravedlivě
Není důvod trestat ty, kteří pracují, tím, že ze svých peněz budou živit ty, kteří se práci vyhýbají. Sociální dávky mají být adresné, podmíněné snahou a přechodné. Ne trvalým životním stylem.
Změna zákonů, kontrola příjemců dávek, motivační prvky pro návrat do práce – to všechno tu mělo být už dávno.
Pracovitost nesmí být penalizována
Pokud Česko nezmění systém tak, aby se vyplatilo pracovat a ne být závislý na státu, skončíme jako země, kde se více vyplatí nic nedělat. A na to dříve nebo později doplatíme všichni.
