Článek
Sociální a zdravotní systém? Drahý, pomalý, neefektivní
Na papíře máme jednu z nejštědřejších zdravotních a sociálních politik ve střední Evropě. V realitě ale čekáme měsíce na odborníka, připlácíme si u zubaře, platíme si léky a někdy i samotnou péči. A přitom stále odvádíme vysoké částky z výplat.
Sociální dávky? Často míří tam, kde nejsou zasloužené. Podpora rodin, seniorů a invalidů je paradoxně menší než podpora těch, kteří do systému vůbec nepřispívají.
Kdo to všechno platí? Pracující střední třída
Stát rozděluje miliardy. Ale většinu peněz nakonec zaplatí ti, kteří se snaží – střední třída. Ne podnikatelé s optimalizovanými daněmi. Ne ti, co pracují načerno. Ale běžní zaměstnanci, kteří nemají kam utéct.
Přitom těm samým lidem se dnes řekne: „Připlatíš si u doktora, zaplatíš víc za energie, možná i za důchod.“ Ale pořád odváděj stejně vysoké sociální a zdravotní pojištění.
Vláda slibuje změny. Ale jen kosmetické
Místo skutečné reformy přicházejí jen záplaty – nové poplatky, zdanění benefitů, omezení služeb. Nikdo se ale nebojí říct nahlas to podstatné: současný sociální model nefunguje. Je přebujelý, byrokratický a neudržitelný.
Stát už dávno není služba občanům. Je to moloch, který si bere víc, než vrací.
Co by se mělo stát, ale nikdo nemá odvahu říct?
- Zjednodušit a zpřehlednit dávkový systém
- Umožnit větší konkurenci ve zdravotnictví
- Zpoplatnit zbytečné návštěvy lékařů, ale zároveň zaručit dostupnost péče tam, kde jde o život
- Odměnit poctivé plátce, ne parazity systému
Sociální stát není zadarmo. A začíná nás dusit
Vláda by měla přestat tvrdit, že všechno zvládne. Nezvládá. A čím déle to bude zakrývat, tím dražší to bude pro nás všechny. Sociální stát je luxus – a ten si mohou dovolit jen země, které ho umí řídit. My mezi ně momentálně nepatříme.
