Článek
Dlouho jsem vycházel z toho, že lidé jsou pohrdliví, posměšní a odsuzující jiné lidi za to, že nemají/nedosahují/nezvládají „něco“(v podstatě cokoli), protože nemají dost informací, kontextu a pochopení toho, jak věci reálně fungují. Takže si neuvědomují a nepřipouští svá privilegia a tak když něčeho dosahují snadno a lehce, tak si myslí, že všichni mají stejné zdroje a možnosti a když jim to teda lehce nejde, tak musí být nějaký hřích, selhání, zasloužení se o to.
Z toho jsem dovozoval, že jim je to teda možné vysvětlit, když překonám nebo obejdu ty obvyklé ego-ješitnostní obrany jako blokace byť jen náznaku, že se v něčem pletou.
Jenže jak jsem si nedávno znovu připomněl - lidé se rádi pohoršují, protože je to povyšuje, energizuje paraziticky, staví na tom sebevědomí a zkrátka se při tom cítí velice dobře a příjemně, baví je to a mají to rádi.
Poprvé jsem to uzřel při začátku války na Ukrajině, s jakou neskrývanou radostí rusofobové doslova vítají každý další zločin Ruska, protože je to potvrzuje jako ty dobré, svaté, co mají pravdu (vždy a ve všem) a že můžou legitimně a legálně někoho nenávidět.
A v tomhle odsuzování čehokoli a kohokoli – oni ti prevíti prostě často moc dobře vědí, že například eko bio jídlo je drahé, těžko sehnatelné a vyvářet doma je náročné. Vědí, že potraviny a zejména polotovary jsou dostupnější a hlavně levnější.
Ale kdyby to uznali, tak jim to sebere dudlík, potěšeníčko z toho posměchu, pohrdání, povyšování a odsuzování. Když ale budou tvrdit, že je to jen o prioritách, vůli, ochotě, snaze, správném rozhodnutí atd., tak jsou prostě sami před sebou za borce a můžou skákat po hlavách ostatních jupí jupí jej, to jsme kingové!
Mnozí lidé mohou vědět, ale nechtějí. Ba co hůř, vědí, ale tváří se, jako by nevěděli. Jen se na druhých mohli napást.
Suma sumárum, prostě hodně lidí chce mít jiné lidi za lemply a pravda je nezajímá, to by se nemohli naparovat. Je jim jedno, že ti tím ubližují a křivdí. Když je na stole řada možností, jak to vyložit a jedna je, že jsi lempl, tak budeš vždy za lempla, i kdyby ses přetrhnul.
Je to stejný fenomén, jaký můžete najít pod každou autonehodou vrchovatě: sarkastické výkřiky o majitelích řidičského oprávnění, svátečních řidičích, blbcích, pak různá provolávání msty, drakonických trestů a jiných odsudků. Ale méně nebo vůbec dotazy po příčinách nehody, soucit se zraněnými atd.
Nebo pod každým článkem o novém a do počtu se rozrůstajícím typem podvodu najdeme spoustu posměchu obětem, jejich kritika, odsudky, v různé míře nadávky a hlavně závěry, že si svou hloupostí za okradení mohou sami a tak málo odsouzení pachatelů.
A právě na příkladu podvodů, ale třeba i znásilnění a jiného násilí je dobře vidět, jak tím jsou tito posměváčci sami proti sobě. Spoluvytvářejí tak atmosféru, kdy se straní pachatelům a odsuzují se oběti. Atmosféru, kde si každá oběť setsakramentsky rozmyslí nejen jít na policii, ale vůbec informovat a varovat o tom své okolí. Oběť, která se nemůže bránit a ze strachu o tom mluvit, je ideální kořist pro každého pachatele – nehrozí mu ani v nejmenším dopadení a trest. A tímto si posměváčci připravují půdu své vlastní bezbrannosti a pachatelovi beztrestnosti, až jednou nevyhnutelně potkají sofistikovanější podvod, na který naletí i oni.
