Proč jako civilizace tloustneme

Když si uvědomím, jak je běžné, normální, obvyklé a masově rozšířené se stravovat, musím opět konstatovat, že imperativ trhové ziskovosti je zločinem proti lidskosti. Vše, co se vyrábí, vaří a cpe lidem na talíři bez podrobných a pravdivých informací o účincích a dopadech, za současného až totálního ignorování osvěty a absence vzdělávání ohledně zdravé stravy, je na parseky vzdálené tomu, co je správné a zdravé.

Existence chemických aditiv je zločin sám o sobě, to ať si fanoušci pokroku a technooptimismu nevědomky sloužící korporátní nenažranosti říkají, co chtějí. Téměř všichni mají nedostatek vlákniny, řady základních živin, obvykle i bílkovin. A  do toho vege lidi (vegetariání, vegani a spol.) blekotají o „přebílkovanosti“ na jedné straně. Na druhé, v rámci aktuální módní pop vlny, se cpou bílkoviny úplně do všeho. Už jen čekám reklamu na „jablko s množstvím bílkoviny jako má hovězí flákota“.

Systém hierarchie, moci a ziskovosti kyne a hromadí zisky z toho, že nám prodává nutričně defektní nezdravé jídlo plné chemických látek, které prokazatelně způsobují tloustnutí.Ano, jsou to aditiva známá jako éčka, řada látek ze znečitění prostředí a také z obalů potravin a materiálů, se kterými přijdou do styku při výrobě. Souhrně se jim říká obezogeny. Je vědecky prokázáno, že při stejném kalorickém příjmu, konstituci, množství pohybu a dalších faktorech, pouhá přítomnost obezogenů způsobuje přibírání na váze.

Dále zemědělský a jiné průmysly vnáší do jídla tuny znečištění a jedovatých látek a čert vem nějaké limity – správný a jediný zdravý limit pesticidů, reziduí, mikroplastů a jiného znečištění je nula.

Průmyslové zemědělství hospodaří takovým způsobem, že prokazatelně dekády klesá obsah klíčových živin v potravinách.

Celkové znečištění životního prostředí je už tak extrémní, že nenajdete biotop na žádném místě planety, které by jím nebylo výrazně a zásadně zasaženo. Veškerá naše ekonomická činnost výroby, distribuce, dopravy, energetiky a dalších produkuje statisíce chemických látek, z nichž je většina prokazatelně zdraví škodlivá. Ta, která nejsou, obvykle jen nejsou dostatečně prozkoumána. Nikdo nezkoumá kumulativní a synergické efekty vědomě a záměrně přidávaných aditiv. Málo se také zkoumá totéž pro znečištění. A aby někdo zkoumal synergii aditiv a znečištění? Nechte si zdát.

Všude je nadbytek cukru, tuku, soli Potravní průmysl vyrábí jídla tak, aby nás na nich činil závislými, aby obcházel přirozené bariéry přejídání apod. – využívá k tomu opět špičkové odborníky řady oborů, kteří dnem i nocí vymýšlí, jak nás donutit jíst co nejvíce, opět pouze kvůli ziskovosti.

Nemluvě o zločinné existenci výrobků z řady junkfood. Něco takového vůbec nemá mít právo být vyráběno a prodáváno a především pomocí agresivní reklamy a marketingu lidem manipulativně vnucováno, aby se pak mohlo alibisticky prohlásit, že „svatý volný trh“ jen dává lidem to, co chtějí.

Co bylo ještě před pár generacemi norma, je dnes marketingovými nálepkami a vějičkami ověnčené bio, eko, fairtrade, farmářský, ze dvora, lokální, bez obalu atd. Ze zdravé a běžně dostupné úrovně kvality se stal luxus, statusový odznáček pro lepší lidi, bohatší střední třídu. Normálnímu smrtelníkovi dostupný distribuční řetězec obsahuje jen pramálo příležitostí kupovat něco jiného, než průmyslovou produkci. A to jak v případě výrobků, tak v případě primárních surovin, když má dost zdrojů na domácí vyvařování.

Vůči zdraví destruktivní stánky a restaurace s rychlým občerstvením jsou i u každého nudného písáku, festivalu či nádražíčka. Ale z důvodů ziskovosti zde najdete obvykle jen přeslazené nanuky a zmrzliny, uzeniny, přesmažené věci a pochutiny. Na nějaký ovozel zapomeňte.

Ale už slyším ty chytráky, jak halesají cosi o krabičkách, chladících boxech a individualizovaném pinožení. Jenže se tu bavíme o dostupnosti, nikoli o nemožnosti se za cenu vysokých osobních nákladů přizpůsobit samozásobením. A objektivně to prostě je faktor, který má velký vliv. Kolik výdejních automatů při školách všeho druhu nebo dopravních uzlech obsahuje kvalitní ovozel a kolik cukernaté a solné tučné laskominy, energetické drinky nebo dokonce drogy (kratom, kanabionidy..)?

Naprostá většina pracovní síly je dnes připoutána k pracovištím, ke stolům a počítačům, či pásům, kde vykonává rutinní a krutě omezené množství pohybu. Problémem jsou i pauzy na vyměšování, krátký odpočinek, pití, jídlo. Zkuste někde, kde po vás běžně chtějí hromady neplacený přesčasů jako daň za právo na pracovní místo přijít s tím, že lidské tělo přirozeně potřebuje mnoho pohybu a chcete víc přestávek na cvičení, procházku, protažení se. Potom, co se vám vysměje vedení, utlučou vás sponkovačkami konformističtí pupkatí kolegové v open spacu, když si zkusíte dát během pracovní doby deset dřepů. A jistě, výjimky existují, joo joo, některý korporát poskytuje zaměstnancům pingpongové stoly atd. Ale mluvíme o většině pracující, ne o nepočetných výjimkách.

Systém nám také ve vrchovaté míře poskytuje dva další zásadní obezogeny, o kterých se moc nemluví a které jsou IMO jedněmi z hlavních důvodů, proč se lidem masově nedaří hubnout: stres a spánková deprivace. Chronický dlouhodobý stres je rizikovým faktorem skoro většiny nemoci. Podobně je na tom dlouhodobý nedostatek spánku.
Stres a málo spánku působí podobně dvojím způsobem. Jsme více unavení a chybějící energii máme sklon dohánět zvýšeným příjmem jídla. A to jak vědomě, například prostřednictvím bažení, chutí na sladké a vysoko kalorické potraviny a zvyšováním porcí, tak nevědomě. Druhý efekt je hormonální koktejl, který podporuje zmíněné projevy, tak vyšší ukládání živin do tukových rezerv a naopak silně brání pokusům o hubnutí či lepší stravování.

Obojímu přispívá setrvalé zhoršování společenských poměrů, vykosťování institucí, rostoucí nároky v zaměstnáních a na trhu práce, nekonečné tlaky růst výkonů, produktivity a zkrátka ziskovosti. Růst nenávisti, atomizace, nepřátelství, závisti a zloby mohutně fedrují mnohé druhy a typy propagand, zejména ty v mainstreamové a oficiální. Symptomem toho je nárůst duševních potíží napříč demografickým spektrem. Průvodním jevem toho je sto let zkracující se průměrná doba spánku za sto let z původních deseti hodin na současných 8 a stále to klesá.

Na to navazuje další souhrnný jev: chronické vyčerpání.Strhaní, nevyspalí, do morku kostí unavení rodiče jsou normou, protože nukleární rodina objektivně sama nestačí na zajištění všech klíčových potřeb dětí. Dle Gabora Matého potřebujete k výchově dětí 6-7 dospělých dítěti plně k dispozici. Krom toho, že z nich vinou toho vyrůstají traumatizovaní deprivanti, strhaně unavení rodiče, zejména matky, se berou jako cosi normálního. Jako normální se také bere být věčně unavený, slovo vyhoření se už také skloňuje ve všech pádech.

1. Systém nás živí nejakostním, závadným jídlem, které způsobuje tloustnutí.

2. Drtivou část bdělého dne nám doslova zakazuje pohyb.

3. Nedovoluje nám dost odpočinku a regenerace.

4. Prostřednictvím tzv. individualizace strukturálních problémů účinně brání systémovým změnám.

Čtvrtý bod trochu rozepíšu. Jak už v to tom v současném globálním režimu bývá zvykem, za tyto tři zjevně strukturální problémy je viněn výhradně jednotlivec. Vše a vždy se to rámuje jako individuální osobnostní selhání, morální poklesek a jediné přípustné řešení je z okruhu dalšího bičování pokyny, pravidly a šikanou. Falešně se mluví se o škodlivé propagaci obezity (body positivity), moralizuje se leností, hédonismem, obžerstvím.
Logicky pak následuje ústy tisíců dietářských fanatiků, fitnesáků, koučů, výživářů, doktorů a jiných autorit a zástupy dosud hubených moralizátorů ryk a hlahol, že si v těch drobcích pár hodin denně tzv. volného, mimopracovního času, který náhodou někomu zbyde po dojíždění do práce a řešení nekonečné řady povinností se máme stravovat jinak, správně, ideálně si vše jídlo sami vypěstovat, vyvářet a hlavně neustále někde běhat, cvičit, viz tento krátký, ilustrativní citát z jednoho blogýsku o hubnutí:

Nejlepší je namáhat svaly při rozličných aktivitách a sportech. V pondělí zajít do fitka, v úterý se proběhnout, ve středu dát jógu a čtvrtek třeba rest day. V pátek zkusit taneční lekci a o víkendu vyrazit na kolo, běžky nebo si dát s kamarády volejbal.

Kdy má normální smrtelník, který třeba má rodinu, dvě děti, pár koníčků a dalších zájmů, těžkou práci, ze které chodí znaven, najít čas na všechno to pěstování, vyváření a hlavně frenetické upocené cvičení?

Výše zmíněné lze popsati ze socioekonomické perspektivy. Jako ještě před pár generacemi bylo nakynuté bříško bledého, sluncem nepolíbeného člověka symbolem prosperity, bohatství a moci, nyní je vysportovaná vychrtlá opálená figurka odznakem vyššího socioekonomického statusu a cokoli jiného je symbolem chudoby až bídy (opálení dříve znamenalo, že dřete venku, na poli, kdežto šlechta nemusela vystrčit nos).

Jistě, pokud jste nepřiznaný orthorex,hladovkaříte a fitness kulturu spolu s veganstvím jste použili jako zástěrku své poruchy příjmu potravy (které se ovšem u vás taky nevzala jen tak a mají na tom značný díl viny média a sociální sítě) a tedy hubenost a stravu jste pojali jako samojediný smysl a účel života, pak na to prostor a zdroje najdete. Ale pokud chcete dělat v životě i něco jiného, je to zvláště obtížné.

Aby si systém pojistil nekritizovatelnost, nadreprezentuje nepočetné úspěšné případy hubnoucích proměn a celé kultury motivačního pachtění. Je to ovšem klasický případ konfirmačního zkreslení a klamu přeživšího. Tyto dva jevy umožňují z velkého počtu všech lidí vyzobat rozinky pozitivních příkladů a negovat, zanedbat nebo přímo popřít všechny ostatní. Na jednoho úspěšně zhubnutého klidně může připadat deset tisíc lidí, co to marně zkouší dekády a stále se jim to nedaří. Ale to se nedozvíte. A přitom praxe z mnoha oborů ukazuje, že právě studium slepých uliček, mylných předpokladů, nezdarů a selhání je mnohem užitečnější, než mindrákotvorné zveličené úspěchy nemnohých.

Zejména těm, kteří budou hlasitě nesouhlasit a v bolestivé kognitivní disonanci bránit přijetí a pochopení zmíněných faktů, jistě přijde na mysl závěr, který ale z uvedeného textu vůbec neplyne: tak ty říkáš, že jednotlivec nemá žádnou osobní zodpovědnost ani svobodu?!

Proto chci zdůraznit, že předchozí řádky nejsou a nemají sloužit jako alibi těm, kteří ty možnosti mají, ale nevyužívají je. Tyto systémové souvislosti a trendy nevylučují, že někdo má ty zdroje a možnosti stravovat se dobře, tedy nákladně a u toho si poskakovat ve fitku a na lekcích baletu, ale z řady osobních důvodů dává přednost obžerství a pasivně konzumeristickému způsobu života. A takovým lidem pak stačí v pravdě málo, aby dále netloustli nebo zhubli. Ale tito lidé netvoří trend, ačkoli propaganda bude právě na ně poukazovat a tvrdit, že každý člověk s váhou vyšší, než je panáček ze špejlí, je právě takový liný hedonik.

Ba co víc: z toho také ani neplyne poukázka na případnou pasivitu pro ty, kteří souhlasí, že nadosobní společenské vlivy, tlaky a podmínky také existují. Možnost tyto vnější vlivy změnit je pro jednotlivce přesně nulová. Jistá naděje existuje v kolektivním odporu. Jenže proti tomu je systém mnohonásobně pojištěn sérií neuvědomovaných ideologií a jevů, od atomizace po propagandu. Systém je tak složitý, že žádnou jeho klíčovou vlastnost nelze měnit jednotlivě, bez přihlédnutí ke všem ostatním. Nicméně nedá se svítit – kdo nadále nechce vláčet břímě nadváhy, musí jít individuální cestou. Ale nemusí se u toho cítit provinile nebo dokonce sebenenávistně, když se mu dlouhodobě nebude dařit: prostředí je vůči pozitivní změně vyloženě nepřátelské a to tak, že záměrně, protože se na tom skvěle vydělává.

Naše současná společnost je tak komplexní, patologicky kořistnická, atomizovaná, až je často prosycena následujícím paradoxem.
Na jedné straně pálíme zdroje a platíme špičkové specialisty, výzkumníky a vědce, kteří dnem i nocí koumají, jak udělat junk food a jiné průmyslově zpracované potraviny a polotovary chuťově ještě více neodolatelné, nepřirozeně intenzivní a činící nás na něm více závislými. Po většinu lidské historie a evoluce byly klíčové makronutrienty vzácné a těžko dostupné. Abychom je preferovali a vyhledávali, vybavila nás příroda silnou pozitivní zpětnou vazbou přímo úměrnou koncentraci těchto živin. Skok k extrémnímu nadbytku byl z biologického hlediska učiněn před tisícinou vteřiny a možnost se na něj adaptovat tedy prakticky neexistuje. A toho aktivně zneužívají všechny příslušné průmysly.

A na druhé straně vědce placené big farmou prostřednictvím státu, co bádají nad léky proti obezitě. A máme tu celý další průmysl fitness, doplňků, programů, školení, diet, předražených fancy tělocvičen a dalších podobných kšeftů.

Jedni do lodě vrtají díry, druzí vynáší vodu. Jakkoli se zdá otázka, zda by nebylo po všech stránkách lepší nedělat ty díry a nemuset vynášet vodu, velice patřičná a snadno zodpověditelná, příliš mnoho lidí a firem má na současném stavu nejen přímý materiální zájem. Příliš mnoho lidí je také ovládnuto propagandou, ideologiemi a pověrami, ve kterých je toto žádoucí stav ač tím sami třeba trpí, budou ho do roztrhání těla obhajovat. Ale prý jsme člověk moudrý moudrý.