Článek
Jenže politika, obecně řečeno, je prostě věc veřejná. Je to něco, co se do nějaké míry týká nás všech. Dokonce si myslím, že všechno ve společnosti je politické a nic nepolitického neexistuje. Když vám někdo tvrdí, že chce dělat apolitickou politiku a mluví u toho o odbornících, expertech, datech, používá fráze jako „bez ideologie“ a „bez politikaření“, že pravolevé ideové dělení je zastaralé a překonané, můžete si být jisti, že zastupuje pravici.
Jednak proto, že od Sametové revoluce nám tu nepřetržitě vládnou jen rozdílné odstíny pravice a bez přestávky nám ordinují formu neoliberální politiky zvanou thatcherismus. Vinou záměrných a dlouhodobě budovaných manipulací je tu mediální atmosféra tvrdě vychýlená doprava natolik, že i historicky a po jménu levicové strany jako byly KSČM a ČSSD/SOCDEM přebírají nejen slovník a rétoriku, ale i četné prvky a celé politiky z pravé strany spektra. A nenechte se zmást hrstkou fanatiků, kteří budou i o stranách, jako je ODS (pravé jméno zní Oligarchická demoliční strana), nebo bývalá koalice SPOLU, tvrdit, že jsou levicové, socialistické, nebo nedej bože komunistické. Tito lidé jsou jen nevědomými dělníky posunování pravolevé osy doprava.
Ale zpět k politizované společnosti. Výkon politických rozhodnutí a agend by v zastupitelské demokracii měl být teoreticky poplatný zájmům většiny obyvatelstva, respektive voličů. Proč je to jen divadelní teorie ponecháme na jindy, je to dlouhé vyprávění. Politická rozhodnutí nejsou objektifikovatelná ve vědeckém slova smyslu. Nelze udělat výzkum na základě měření a podle toho objektivně správně rozhodnout. Rozhodnutí, dle teorie, by měla být prospěšná lidem, kteří si politiky pro ono rozhodování zvolili. Když tedy vyhrají a sestaví vládu strany, které mají v programu snížení daní pro firmy a zvýšení daní pro lidi, co se živí prací, mělo by se to v jejich rozhodování projevit – tedy zastupovat zájmy výrazné menšiny v populaci – a to majitelů firem, akcionářů, rentiérů (nezaměňovat s důchodci prosím!). To je dejme tomu většinový pohled na politiku. Ale pojďme si osvětlit ten detailnější.
Ve skutečnosti jsou politická rozhodnutí ve stovkách až tisících podob, hlasování, manipulací a nátlaků (známé jako lobbying, korupce a vydírání) přítomná v každém okamžiku našich životů. Tato zřetězená rozhodnutí způsobují, že například za poctivou práci na plný úvazek mnoha pozic od pokladní a doplňovače zboží, zdravotní sestry, pečovatelky, kurýra přepravky zboží či jídla, průmyslového, zemědělského, lesnického či jiného dělníka je odměněna tak, že tito lidé živoří, nezvládají platit nájmy, energie a vše související pro kvalitní život, často jsou závislí na dávkách od státu (například nejčastější dávka je příspěvek na dítě a na bydlení), zadlužují se kvůli nezbytnostem, jako je nenadálá oprava/nákup pračky a propadají se do dluhových spirál, zatímco velké firmy, majitelé tisíců nemovitostí, poskytovatelé energií a jiných služeb hromadí tak obrovské zisky, že i s tím směšně malým zdaněním je utápí v daňových rájích a jiných jalových baziliščích hromadách, že je nikdo a nikdy na světě nebude umět utratit nebo proměnit v cokoli prospěšného.
Na jedné straně tu tedy máme lidi, kterým se objektivně žije špatně a na druhé straně hromady zisků, které nikomu a ničemu nic dobrého nepřinášejí. Neslouží k inovacím, investicím do rozvoje, vývoje a zlepšování technologií výroby a služeb. Jen se hromadí a hromadí.
A jak se to mohlo stát? Když dostatečné množství lidí prohlásí onu frázi z nadpisu a jednou za čtyři roky hodí hlas někomu, kdo si zaplatí nejpůsobivější kampaň a předvolební marketing, dostanou se k veslu a rozhodování výhradně lidé, co se o politiku zajímají až příliš. Tedy lidé sobečtí, hrabiví, manipulovatelní, kteří nerozhodují v prospěch těch, kdo je volili, ale ve prospěch svůj a těch, kdo platil kampaň či jiné sofistikovanější legální i nelegální formy korupce.
Sečteno a podtrženo – když nebudete chtít řídit a ovlivňovat své životy prostřednictvím politiky vy sami, ujmou se toho jiní a budou řídit ty vaše ne ku prospěchu vašemu, ale ku prospěchu svému, který zřídka kdy, jestli někdy vůbec, bude ve shodě s prospěchem vaším.
