Článek
Na portálu Česká justice jsem si přečetl se zájmem článek „11 let pracovala na benzince. Jeden den absence a výpověď obstála“
Šlo o soudní spor zaměstnankyně se zaměstnavatelem o oprávněnost výpovědi. Dle článku šlo o dobrou, angažovanou a loajální zaměstnankyni, viz citace perexu:
„Jedenáct let pracovala bez problémů jako obsluha čerpací stanice. Brala směny navíc, zaskakovala za kolegy a podle soudů nižších stupňů se snažila zaměstnavateli vycházet vstříc i nad rámec svých povinností. Pak přišel jeden den neomluvené absence – a výpověď z pracovního poměru. Spor, který začal jako běžná pracovněprávní kauza, se nakonec dostal až k Ústavnímu soudu. Žena definitivně neuspěla a výpověď obstála.“
Podle textu šlo o to, že paní chtěla dovolenou a šéf jí nechtěl vyhovět. Mnohým lokajsky a poníženě založeným povahám milující bič autorit by se mohlo zdát, že i takto zjevně nepřiměřený vyhazov byl nejen správný, ale i legální. Já to vnímám jako velkou nespravedlnost hned z několika důvodů. Dále vysvětlím proč.
Normální člověk i zaměstnavatel chápou, že zaměstnanec není jen číslíčko, tzv. lidský zdroj k vytěžení a odkopnutí. Vědí, že je to lidská bytost se vším všudy, která třeba má rodinu a děti, různé zájmy, ale také zdravotní neduhy, osobní problémy, naschválisty sousedy, nebo si bytové družstvo usmyslelo v pevný datum vyměnit všem najednou měřáky na topení kvůli odečtům tepla, ale nenamáhalo se sdělit orientační čas a tak po všech požadují být doma celý den. Možností, proč potřebujete den dva volno jaksi neplánovaně a není to kvůli odpočinku, je opravdu mnoho.
V tomto případě tomu nejspíš bylo stejně tak. Zaměstnankyně zjevně nepotřebovala dovolenou, aby odpočívala na gauči, ale akutně řešit nějaký závažný osobní/rodinný/organizační problém. Zaměstnavatel se projevil jako bezohledný autoritář už jen tím, že jí tu dovolenou nechtěl dát. A tak, když nemohla přijít do práce a nepřišla, jeden jediný den, rovnou jí vyhodil. Kdepak nějaké tři vytýkací dopisy a lhůty dle zákoníku práce. Jedno áčko a vypadni - a ještě jako vděk za 11 let nadstandardní služby.
Okresní i krajský soud jí dají zapravdu a uznaly, že byť šlo o porušení pracovních povinností, nešlo ale o porušení dostačující pro výpověď. To, že vrchnost soudu Nejvyššího straní moci, tedy zaměstnavatelům, je ostudné a nespravedlivé, nikoli však překvapivé.
Druhá úroveň nespravedlnosti spočívá v tom, že roky a roky tu zaměstnavatelé a jejich PR zástupci v médiích pláčou, jak je těžké až nemožné zbavit se neproduktivního, záškodnického či nadbytečného zaměstnance legálně. A tady je příklad – a řadoví pracující jistě moc dobře vědí, jaká je to špička ledovce – jak je to naopak snadné a systém vám ještě jde na ruku.
