Článek
Dnes jsem si po hodně dlouhé době doplňoval litrovou příručí dávkovačku na dezinfekci. Mám doma tři. Jednu na wc, jednu v kuchyni, a jednu na botníku. A vlastně ještě jednu v autě, kterou používám, když se vracím z města, nákupů apod.
Vzpomněl jsem si, jak za časů velké nouze míchal jsem si z denaturáku a glycerolu vlastní dezinfekci. Doléval jsem totiž z jednoho z čtyř kanystrů, které jako prošlé vyřadili v jedné z mých bývalých prací. Tehdy to mělo pomalu cenu zlata a najednou to byl obtížně zlikvidovatelný odpad.
Ne, že bych tím nahrazoval mytí rukou, ale čas od času se to hodí mít po ruce. Ať už na nějaký letmý škrábanec, vyndání klíštěte či třísky, nebo rychlovka mezi nějakými úkony.
Vzpomněl jsem si také na to, jak mnou otřáslo do té doby jen intelektuálně známá fakta o odpojenosti celých mas lidí od reality. Do té doby to byly jen konkrétní drobnější témata kdy mainstreamový narativ a z něj plynoucí názory lidí byly zcela v příkrém rozporu s realitou.
Ušli jsme myslím od té doby obrovský kus cesty směrem k tomu hlubšímu a hlubšímu odpojování. To, co se dnes s lidmi v médiích vrtí, přesahuje všechny orwelovské a huxleyovské dystopie. Ono to teda nikdy nebylo zásadně lepší, ale metody oblbení se vyvíjejí přes sto let neméně překotně, jako leckteré jiné, zejména spojené s Internetem.
Otázkou zůstává, jak tomu čelit jak občansky, tak osobně. Čím dál více jsou názory a postoje srůstány s egem a identitou, což pak prostřednictvím přirozených sebeobran a ješitnosti brání připustit si možnost oblbenosti a zmanipulovanosti. Nic není spolehlivější spolupachatel propagandy než nekultivované ego.
Být věrný pravdě znamená být nevěrný lidem v jejich zmatení. Znamená to hlubší a hlubší propadání se do izolace a odcizení. Člověk věrný pravdě v každé libovolné skupině dřív či později uzří vzorce a mechanismy, kdy jednotlivec aktivně vědomě, častěji spíš nevědomě přizpůsobuje své názory aktuálně většině své bubliny a všechna zdůvodnění jsou pak již jen pouhými dodatečnými racionalizacemi.
Toto málokdo unese bez ztráty kytičky a není proto divu, že dalším neméně zdatným spojencem mocenského ohlupování je konformita a obecně přirozená lidská potřeba někam patřit, být součástí komunity, být uznávám, viděn, reflektován a respektován.
Co s tím zatím nevím, i když různé nápady mám. O této cestě budu psát na tento blog.
