Hlavní obsah
Víra a náboženství

Hrom aby do toho! Aneb co víme o Hromnicích

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Daniel Žák/archiv Římskokatolické farnosti Moutnice

být jako světlo

Vyjma všeobecně známého a současně pravdivého pořekadla „na Hromnice o hodinu více“ mají někteří povědomí o svících, kterým se říká „hromničky.“ Jedná však o něco více než lidový zvyk?

Článek

Není svíce jako svíce

Svíce u nás prostě frčí. Hned v několika dlouhých regálech všech možných supermarketů si můžete vybrat dle libosti: malé, velké, čajové, parafínové, z včelího medu, aromatické, s jedním či více knoty a podobně. Ty hromniční tam ale jistě neseženete. Jsou zcela jiného rázu. Jak napovídá název, svoji roli zde hraje hrom, od jehož slovního základu se odvozují. Tyto svíce se u našich předků zažehávaly při modlitbě s prosbou za ochranu boží proti nebezpečím spojeným s hromem, který dovedl nadělal pěknou paseku. Svátek, o němž se světily, byl tím pádem označován jako „Hromnice“ a připadá každoročně na 2. února. Ony hromničky se mimo jiné vkládaly i do dlaní umírajícímu nebo se umisťovaly hned vedle jeho lože.

Původ svátku

„Hromnice“ jsou ovšem lidové pojmenování. Původně se tento svátek nazýval „hypapanté“ („Svátek setkání“ - vykládá se to tudíž jako setkání s Bohem nebo audience u něho). Novějšími názvy pak byly „Obětování Páně“ či „Očišťování Panny Marie“. Současné označení „Uvedení Páně do chrámu“ bylo zavedeno teprve při reformě církevního kalendáře v roce 1969.

První oslavy svátku se datují do 4. století, a to v Jeruzalémě. Tam se řadil vůbec k největším náboženským oslavám a rozšířil se odtud do celého světa. Papežský Řím jej potom stejně významně slavil od 6. století. Typické žehnání svící, které je tu nedomyslitelnou součástí rituálu, bylo zavedeno kolem 10. století. Dnes má sváteční obřad ryze radostný ráz a je ilustrovaný průvodem se zapálenými svícemi jako součástí připomínky Boha - křesťany vnímaného jako světlo národů.

Světlo – biopodmínka naší planety

Právě k 2. únoru se váže celá řada lidových pranostik a předpovědí počasí. Shora uvedené a okřídlené je nejznámější z nich a má potvrdit fakt, že se konečně krátí noc a prodlužuje den. Samotné světlo v životě, ale také při obřadech Hromnic, přitom hraje důležitou roli a jeho symbolika v Bibli včetně bohoslužeb je odvozena z jeho vlastností a zdrojů:

- Protože světlo člověka oslňuje a zahání temnotu, stalo se symbolem přítomnosti boží.

- Poněvadž světlo odhaluje skryté věci a umožňuje vidět je v pravé podobě, stalo se symbolem Krista, o němž se na stránkách Bible dočítáme jako o zosobněné Pravdě.

- Jelikož je světlo nezbytnou podmínkou našeho pozemského života, v křesťanství poukazuje na Ježíše jako dárce věčného života.

- A protože světlo vyvolává jistý vznešený dojem, potěšuje a přináší radost, stalo se znamením nebeské radosti, ke které nás povolává Bůh.

Vedle světla je pak oblíbeným symbolem i samotná hořící svíce. Právě její části, vosk a plamen, naznačující hmotnou a duchovní přítomnost. Stala se proto obrazem Krista, který je pravý Bůh a pravý člověk. Plamen je tady znamením Kristovy božské přirozenosti, vosk, jenž se při hoření stravuje, zase symbolizuje Kristovo obětované lidství. A lampový olej poukazuje na milost a božího Ducha.

Přijď, světlo mé

Prosba o světlo do života může být také chápána různě. Staří Židé vnímali světlo jako život sám, pro Řeky bylo ekvivalentem poznání a křesťané prosívali v prastaré modlitbě o světlo božího Ducha.

Inspirativními byly všechny funkce světla. Třeba zahánění strachu z neznámého a současně odhalování krásy. Například bez světla by nebyla objevena bohatství punkevních jeskyní, kterou lidé ocenili až díky elektrickému osvětlení - ze strašidelného i obávaného se stala pastva pro oči a potěcha duše. A dále: bez světla není bezpečí a život, jen se nebezpečně tápe v temnotě. Bez vnitřního světla se neobejdeme ani v situacích, kterým vnitřně nerozumíme, je důležité k osvětlení našich 13. komnat. A k celkovému vnitřnímu uzdravení.

Být světlem

Darovat světlo bude zjevně velká věc. Vždyť i samotný Ježíš tak povzbuzuje v Matoušově páté kapitole, když říká: „Tak sviť vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky.“ Jak být světlem, napovídají jeho vlastnosti, jen za ně dosadit své jméno. Je tiché, nekřičí, neohlašuje se s fanfárami. Pokorně svítí, slouží, je užitečné pro okolí. Je oproštěno od ubíjení velkými slovy o okázalém sebeobětování. Je taktní v odhalování pravdy a milé v nesnázích.

Tak hodně světla do vašeho života, milí čtenáři!

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz