Článek
Odborníci „na duši“ čelí silnému proudu psychických nemocí těch, kdo jim byli svěřeni. Psychiatrické ambulance jsou vytížené jako nikdy předtím navzdory tomu, jak jsme technicky i medicínsky za poslední dekády let takřka mílovými kroky pokročili.
A nemocná duše bývá kříž. Kromě sebepoškozování i sebevražd je častým problémem syndrom vyhoření, který je všeobecně charakterizován jako stav masivního vyčerpání, a to ve formě psychické a fyzické. Je pociťován jako citová vyprahlost a vzniká dlouhodobým zabýváním se situacemi, které jsou emocionálně náročné. Jedná se o stav mezi zdravím a nemocí a stává se iniciátorem ke spuštění mnoha vážných chorob. Má žel záběr do nejbližšího a citlivého okolí: i když se pojem vyhoření stále spojuje především s nároky na pracovišti, má vliv na emocionální napětí mimo pracovní prostředí. Ve vztahu k rodině a přátelům zejména.
Mezinárodní klasifikace nemocí přiřazuje syndromu vyhoření kód ICD 10 a je k nalezené v kategorii Z 73. Terminologie je v tom však nejednotná, a proto se pro pojem syndrom vyhoření používá řada pojmů. Zajímavější a pro život důležitější je to, že proces vyhoření prochází postupnými fázemi, které můžou dovést postiženého do stavu deprese a těžkých úzkostných poruch, které zvyšují míru konzumace alkoholu, drog a v nejhorším případě mohou jedince dohnat až k sebevraždě. Má svoji genezi: na počátku bývá nadšení, kdy má člověk vysoké ideály, angažuje se pro druhé, zdokonaluje a vylepšuje svou práci, vymýšlí nové metody. Poté vnímá, že ideály se nedaří realizovat, dostavuje se stav rezignace, požadavky klientů, jejich příbuzných nebo zaměstnavatele začínají obtěžovat. Je frustrován - vnímání okolí je negativní, přichází alergie na druhé, pracoviště pro něj představuje velké zklamání. Graduje do apatie - mezi jedincem a okolím vládne nepřátelství, jedinec dělá jen to nejnutnější, vyhýbá se jakýmkoliv aktivitám. A na konci toho všeho číhá syndrom vyhoření - dosažení stádia úplného vyčerpání - ztráta smyslu práce, cynismus.
Našli jste se v některé ze zmiňovaných fází? Syndrom bývá mimořádně tíživým a bolestivým zážitkem. Nechtěli byste to, ale může se stát prvním krokem k obohacení vašeho sebepoznání o tom, kým jste a jaké jsou vaše hranice. Výsledkem boje s ním je nalezení vlastní identity pomocí životních změn a osobního růstu, které jsou základem k překonání vyhoření. Je potěšující, že ti, kdo zvládli své psychické vyhoření, pokračují bohatším, lepším a plnohodnotnějším životem, než byl ten, který prožívali v průběhu vyhoření.
Syndrom jde napříč různými společenskými stavy a profesemi, může potkat každého. Je však možné se mu bránit a něco proti němu dělat. Rady jsou různé a četné. Učené hlavy v odborných periodikách zvučných jmen ve svém oboru, jakými jsou T. G. Whitley a E.J. Ellison v Annals Emergency Medicine nebo G. Paul a B. Elam v Taeching and Learning in Medicine či I. van Ham a J.W. Groothoff v The European Journal of General Practice, například doporučují mít kvalitní síť mezilidských vztahů působící jako tlumící prostředek a ochrana proti stresu. Užitečné jsou dobré kolegiální vztahy. Lidé téže profese bývají schopni si dobře porozumět, projevovat si pochopení a sdílet praktické zkušenosti. Pomáhá mít k dispozici podstatné informace a zvládnout potřebné pracovní dovednosti. To dává větší jistotu a sebedůvěru a pocit kompetence. Přirozenou strategií prevence a zvládání nadměrného stresu jsou relax jakož i střední míra zátěže, tedy ani nedostatek práce ani její nadbytek. Proto je také žádoucí si dobře organizovat čas. Nutné jsou realistické nároky na sebe, dávat si dosažitelné cíle. Doporučuje se vést hranici mezi zaměstnáním a soukromím, i když je to někdy obtížné. Lze dále doporučit například uklidňující hudbu, existují i data o příznivém vlivu domácích zvířat na psychiku jejich chovatelů, to se týká zejména psů. Pro duševní zdraví a výkonnost jsou pak nevyhnutelné zdánlivé samozřejmosti jako dostatek spánku a dostatek nealkoholických tekutin. K užitečným strategiím patří i smích a humor, což také zvyšuje odolnost vůči stresu. Neagresivní a taktní humor navíc může uvolnit napětí a usnadňovat komunikaci i týmovou práci. Smích vyvolává v těle řadu změn a má tedy zároveň komunikační i autoregulační význam.
Další odborník z naší české kotliny M. Kašparů ve své publikaci Šestistěn k boji proti syndromu vyhoření nabízí další formy boje proti vyhoření. Citovaný obranný šestistěn přirovnává k místnosti, v níž hoří plamen: „Pokud bude všech šest stěn (včetně podlahy a stropu) v pořádku, může být potom venku, v okolí místnosti silný vítr, bouře i déšť. Oheň neuhasne. Pokud bude jedna ze šesti krycích stěn chybět, nebezpečí uhasnutí ohně se zvětšuje, a pokud budou odkryty kterékoliv dvě stěny, plamen – díky průvanu – zhasne určitě“. Stěnu vpředu charakterizuje v životě člověka smysl jeho života, který přesahuje jeho materiální i časový horizont i rozmanité práce. Potřebuje mít vizi, kterou vidí před sebou a která jej v dobrém žene dopředu. Stěnu vzadu tvoří morální autority a nadřízení, kteří poskytují pochopení i podporu; tedy ti, o něž je možné se opřít. Stěnu vpravo vytváří rodina, příbuzní a přátelé a společenství s nimi. Ti, kteří nás přijímají takoví, jací jsme. Stěnu vlevo tvoří lidé, pro které pracujeme, i jejich pozitivní zpětná vazba, potažmo jejich spokojenost. Pátou stěnou je podlaha. Člověk potřebuje jistotu, že místo, na kterém stojí, je místem jeho poslání – že dělá to, co v životě má. Poslední stěnu tvoří strop. Ten symbolizuje to, co přichází shůry, co nás přesahuje, transcendenci života. Spirituální pohodu existencionální i náboženskou.
V tomto případě je dobrá rada nad zlato. Snad vás tyto podněty aspoň trochu inspirovaly a povzbudily. Život vám předkládá mnoho bitev, jež musíte svést. Ale tato není vůbec dopředu prohraná. Je hodně ve vašich rukou. Nezbývá než vám popřát mnoho vnitřního pokoje i hodně síly do života!
