Léčba celého člověka

Každoročně na 11. únor připadá Evropský den tísňové linky 112 či Mezinárodní den žen a dívek ve vědě, ale rovněž také Světový den nemocných, který v roce 1993 vyhlásil papež Jan Pavel II., aby tak zdůraznil, že jsou mezi námi nemocní a trpící lidé, kterým je třeba pomáhat.

Máme-li pomáhat nemocným lidem, mezi nimiž se můžeme také octnout, je třeba se tu a tam zastavit a promyslet, co takové zdraví vlastně je. Podle definice Světové zdravotnické organizace z roku 1946 je zdraví stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody, nikoli pouze nepřítomnost nemoci nebo zdravotního postižení. Tak svým způsobem dává za pravdu starému dobrému Platónovi i názvu tohoto článku pramenící z jeho díla Republika, v němž se zdůrazňuje role psychiky a duchovna v oblasti zdraví. Například na to, že pohled na zdraví a nemoc se nemůže vymezovat jen na biologické faktory, poukázal roku 1977 také americký lékař a psychoanalytik George Engel. Podle něj biomedicínský model zanedbává celek, protože vylučuje vše, kromě zmíněných biologických faktorů. Zabývá se tělem a chorobou na úkor pacienta jako člověka. S tím pak souzní holistický (celkový, od řeckého „holon“ – celek) pohled na člověka a jeho zdraví. Jedná se o komplexní pojetí člověka jako jednoty, která zahrnuje souhrn všech fyzických, psychických, vztahových a duchovních aspektů, které společně tvoří lidskou osobu.

Přestože tyto čtyři složky dokážeme od sebe teoreticky oddělit, popsat je a vytvořit jakýsi model, ve skutečnosti lze vždy a jenom pracovat s celým, jedinečným člověkem (například o tom píše Viktor Frankel - Lékařská péče o duši: základy logoterapie a existenciální analýzy). Je záhodno i rozlišovat v tom, že pojmy duševní a duchovní jsou nezřídka špatně chápány. První představuje složku psychologickou a druhý složku spirituální. K náboženství se vztahuje to, že člověk je jedinec s přesahem a je tedy zavázán vůči vyšší pravdě (uvádí to příkladně Zdeněk Nešpor - Výzkum detradicionalizace a individualizace současné české religiozity).

Nemocná duše bývá kříž. Dokonce se ocitá v časté osamělosti a opovržení okolím. Psychické onemocnění přitom může potkat každého z nás. Z nezvládnuté životní situace, ze smutku, přepracování, rozchodu, mizerného fyzického zdraví. Jak víte, mezi duševní onemocnění se řadí například ADHD, bipolární porucha, deprese, organické duševní poruchy, poruchy osobnosti, poruchy příjmu potravy, schizofrenie, úzkostné poruchy a další. Mohli bychom ale na sobě pozorovat jevy, které se základní klasifikací souvisí a které ovšem nejsou hned dobře čitelné, jakými jsou kupříkladu neschopnost pracovního nasazení nebo negativní postoj k sobě a životu, výrazné potíže se soustředěním, zapomínání, sklíčenost až apatie, pocity bezvýchodnosti a bezmoci, depresivní nálady, neschopnost se pro něco rozhodnout, ztráta smyslu života, vracející se myšlenky na smrt a sebevražedné myšlenky, které mají charakter impulsivního nutkání (k prostudování třeba u Daniela Heczka - Už nemohu dál).

Problémy způsobované duševními onemocněními není možné překonat pouhou vůlí, nevyplácí se je bagatelizovat nebo ignorovat. Naopak, čím dříve je zahájena adekvátní léčba, tím větší je naděje na vyléčení. Při včasném rozpoznání nemoci je možné zabránit jejímu plnému rozvinutí. Člověk v tomto smyslu potřebuje komplexní odbornou pomoc i nemalou pomoc svých nejbližších. Stud stranou! Mimo jiné je zajímavé a povzbudivé nejen pro psychicky nemocné, že papež František svatořečil Louise Martina, francouzského vzorného otce rodiny, který byl psychicky nemocný.

Mnoha lidem k překonání jejich fyzických i psychických nemocí pomáhá spiritualita, víra a náboženství. Není to vše totéž, i když ty pojmy patří k sobě a jsou provázené. Všeobecně spiritualita nebo spirituální potřeby jsou dány touhou vztahovat se k něčemu vyššímu, než je daný jednotlivec, potřebou přesáhnout sebe sama. Třebas dva američtí neuropsychologové Andrew Newberg a Mark Waldman prezentovali pro nás podnětné poznatky své vědecké práce, v níž si nekladli za úkol dokazovat, zda Bůh je nebo není, ale s jistotou došli k závěru, že v lidském mozku má své místo (příznačně o tom píše MUDr. Radkin Honzák – Psychosom, roč. 14).

Při léčbě nemocí je možné se opřít o shora citované holistické pojetí a pečovat o kvalitu života s uspokojováním potřeb nejen v oblasti tělesné, psychické či vztahové, nýbrž i duchovní. Stav spirituálního uspokojení mnohé vědecké studie nazývají výrazem životní pohoda (pojem well-being, k rozšíření pohledu například - Kvalita života: sborník příspěvků z konference, Institut zdravotní politiky a ekonomiky, 2004). Je měřitelná dotazníkem, jehož autory jsou Craig W. Ellison a Raymond F. Paloutzian (konkrétně naleznete v: Journal of Psychology and Theology, 1991, č. 1) a díky němuž si můžeme uvědomit, jak mnohým lidem velmi napomáhá k osobní pohodě a uzdravení v „spirituálně – existencionálním smyslu“ pocit, že život je pozitivní zkušenost, nebo pocit spokojenosti s tím, co máme, anebo víra v skutečný cíl života.

Dalším lidem pak v „spirituálně – náboženském smyslu“ pomáhá v překonání nemoci přesvědčení o tom, že se díky Bohu necítí být sami, či o tom, že jim vztah s Bohem napomáhá k životní spokojenosti a podobně. No a některým jsou prospěšné oba spirituální směry.

Každopádně Světový den nemocných je pravou příležitostí, jak být trpícím obzvlášť blízko. Těm v léčebných nebo pečovatelských zařízeních, i těm doma. Pro nemocné, zdravotnické pracovníky, pro všechny lidi dobré vůle je dnem sounáležitosti, psychické podpory i modlitby.

Hodně sil a mnoho zdraví, milí čtenáři!