Článek
Světově oblíbené jméno
19. března si málokdo nevzpomene na jméno Josef. Jeho nositelů je spousta. Tak po celém světě běhá Peppi, Beppe, Joseph, Joe, José, Pepa, Jožka, Josef a podobně, byť se jedná o jméno židovské. Nebo právě proto. Souvisí totiž s manželem Panny Marie, který patří k nejoblíbenějším světcům. Byl to statečný a poctivý muž, který se v těžkých chvílích dokázal postarat o svoji rodinu. Je proto právem nazýván ochráncem manželů, rodin, dětí a mládeže.
V „Knize knih“ je prezentován jako vnímavý k vnuknutím seshora s nebes: například ve chvíli oznámení o početí jeho snoubenky Marie či v příběhu o emigrování do Egypta, kdy měl úkolem ochránit dítě Ježíše a manželku Marii před vraždou od krále Heroda. Dále se o Josefovi v Bibli dočteme naposled v příběhu o dvanáctiletém Ježíšovi, kterého s Marií hledal v Jeruzalémě a našel jej v tamním chrámě, jak rozmlouvá s učiteli židovského zákona. Když byl Ježíš starší, zemřel Josef pokojně v rodinném kruhu. Díky tomu bývá vzýván jako patron umírajících. Z toho plyne další veselý příměr ohledně rychlosti jízdy v autě: do devadesáti kilometrů v hodině bývá řidiči vzýván svatý Kryštof coby pomocník řidičů, nad devadesát prý sv. Josef jako patron dobré smrti.
Zasloužil si více
Úcta ke sv. Josefovi je poměrně pozdního data. Před rokem 1000 byl prohlašován za svatého pouze v koptské církvi, jeho kult po celý středověk byl takřka soukromý. Půdu pro veřejnou úctu připravovaly některé řády. Například řád servitů slavil sv. Josefa od r. 1324 a františkáni od r. 1399. K těmto snahám přispěly významné osobnosti. Z nich nejvýrazněji proslulý kancléř pařížské univerzity Jan Gerson, který složil okolo r. 1400 oficium (což je povinná forma denní modlitby kněží a řeholníků) ke cti tohoto světce. Teprve františkánský papež Sixtus IV. (1471- 1484) úctu schválil a zařadil oficium aspoň jako nejnižší svátkový stupeň.
Velkou zásluhu o rozšíření úcty sv. Josefa měli karmelitáni, kde se o ni zasloužila zejména sv. Terezie z Avily. Kult sv. Josefa se tak stal jedním z pilířů karmelitánské zbožnosti a mnohé nově zakládané kláštery a kostely byly zasvěcovány právě jemu - to se stalo i v případě založení kláštera a kostela karmelitek na Malé Straně v Praze.
V liturgickém řádu svátek sv. Josefa neustále stoupal, až Řehoř XV. jej r. 1621 zařadil mezi takzvané zasvěcené svátky. Roku 1654 byl sv. Josef zařazen i mezi patrony království českého. Odtud pochází v našich zemích obliba užívání jeho jména při křtu.
Josef - světec do námahy všedních dní
Roku 2020 se papež František rozhodnul vydat o svatém Josefovi apoštolský list s názvem Patris corde (Otcovským srdcem). Bylo to k 150. výročí vyhlášení svatého Josefa za ochránce katolické církve papežem Piem IX. (8. prosince 1870). Podle svých slov by se rád podělil několika reflexemi o této nezvyklé postavě, která je tak blízká lidské situaci každého z nás.
Má za to, že můžeme zakoušet, jak „naše životy jsou spřádány a neseny obyčejnými lidmi, kteří jsou obvykle opomíjeni a nevyskytují se na titulních stranách novin a časopisů, ani na velkých přehlídkách nejnovějších show, ale pomáhají nám na životních cestách: lékaři, ošetřovatelé a ošetřovatelky, zaměstnanci supermarketů, uklízečky, pečovatelky, dopravci, pořádkové síly, dobrovolníci, kněží, řeholnice a mnoho a mnoho dalších. Kolik jen lidí denně prokazuje trpělivost a dodává naději, snaží se nerozsévat paniku, nýbrž sdílenou odpovědnost. Kolik otců, matek, prarodičů a učitelů ukazuje dětem nepatrnými všedními gesty, jak čelit a překonat krize života! Kolik lidí se modlí, obětuje a přimlouvá za dobro všech!
Všichni mohou ve svatém Josefovi, nepovšimnutém muži, všedním, diskrétním a skrytém člověku nalézt přímluvce, pomocníka a průvodce dobrými i těžkými časy. Svatý Josef nám připomíná, že všichni ti, kdo se zdánlivě skrývají nebo jsou v „druhé linii“, mají výjimečně činný podíl na blahu lidí. Jim všem patří uznání a vděčnost.
Nenápadný, a přece tak významný
Ze zdánlivě obyčejného příběhu nenápadného světce můžeme vytěžit mnoho inspirace a povzbuzení pro svůj život. Snad i proto, že jsme se mohli nejednou cítit jako ti v druhé linii a jako vůbec neúspěšní. Kariéristů a leštičů klik nejen na státních úřadech, ale i na biskupstvích je mnoho. Otázkou však je, co je pravý úspěch.
Josef od Marie a Ježíše byl „montérkový“ člověk. Nenápadný dělník. Na rozdíl od šéfů různých byznys divizí to má takový člověk s platem horší a životem náročnější. A je za hranicí pozornosti.
Čím je tedy tesař z Nazaretu tak atraktivní? Zdánlivě obyčejné věci bere vážně, věří ve vztah založený na lásce a podle toho tiše jedná, protože dobro bývá potichu.
Ano - dobře tomu rozumíte vy, kdo jste poznali, co je to opravdová láska, přátelství, ztráty i radost z malých, světu neviditelných krůčků.
Milí čtenáři, to je přece osvobozující poselství: nemusíte být úspěšní, důležitá je velká láska v obyčejných věcech.
