Článek
Rok 2024. Pro celé generace dvacátého století troufalá číslovka jako vystřižená z knížek Julese Verna. Plná dohadů o příští podobě světa, převratných objevech a kdovíjakých vynálezech. A pro juniory revolučních devadesátek plná snění o pokroku a moderní budoucnosti. Realita přitom není vůbec zlá: rok 2024 bude další etapou našeho zdejšího života. V čase tvrdých zkoušek lidstva je to přiměřená meta. I proto teď bilancujeme, čteme prognózy a chystáme plány. Jsme v tempu, máme naspěch. Nestíháme. Přesto bychom se rádi zastavili. Aspoň na Nový rok, než nás zase ovládne fyzikálně neúprosný a nenávratný…čas. Jakkoli jej neumíme zastavit, můžeme aspoň listovat v jeho archívu. Encyklopediemi, romány či detektivkami všech našich prožitků. V dosluhujícím roce jich nebylo vůbec málo. Psaly se další dějiny. Osobní i společenské, národní i světové. Radosti střídala všednost, zářivé barvy šeď, zdraví nemoc i bolest. Někde také čerň smutku.
Války v zahraničí na Ukrajině i v pásmu Gazy a tuzemská předvánoční tragédie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy jsou nejen žalostné všeobecně, ale dotýkají se nás velmi osobně, bytostně a bolí u srdce. Stává se stále zjevnějším, že se na základě toho všeho budeme muset podívat do budoucnosti jinak… V privátu i naší společnosti. Kde se jen ten nepokoj, který vede k opaku míru, a ta agrese, kterou někdo vystřílí do druhých, berou? A můžeme si pověstně mýt ruce jako Pilát s tím, že se nás to netýká? Nejenže stále více schází kultivovaný dialog mezi koalicí a opozicí a přibývá agresivity v politickém prostředí - a tím i v táborech jejich přívrženců, ale je tomu takto i jinde: v senzacechtivých mediálních příspěvcích; ve školách ve sporech o kompetence pedagogů versus rodičů; ve firmách v rámci kariérních bojů, v nichž se jedni šplhají po zádech druhých; i v církvi, jež by měla jít příkladem k jednotě a dobru, mezi liberály a konzervativci. Ubrat z toho všeho by ozdravilo společnost a nabídlo lepší příklad mladým generacím, kterým je na místě se omluvit za ten špatný.
Budeme opět začátečníci jakoby s písmenem „Z“, jež si tu a tam čteme na sklech kolem nás míjejících se automobilů - započneme nový rok. Ten nám přinese vedle 252 pracovních dnů také 13 svátků, z nichž deset připadne na dny mimo víkendy. Část světa zažije úplné zatmění Slunce, přičemž Česka se tentokrát týkat nebude. Bude to rok volební - čekají nás evropské, krajské i senátní volby. Příznivci sportu se těší, že v únoru ve Vysočina Areně v Novém Městě na Moravě proběhne Mistrovství světa v biatlonu, v květnu proběhne v Praze a Ostravě 88. Mistrovství světa v ledním hokeji a od 26. července do 11. srpna se v Paříži budou konat letní XXXIII. olympijské hry. A ani fandové kultury nepřijdou zkrátka - estonské Tartu, rakouský Bad Ischl a norské Bodø budou Evropskými hlavními městy kultury. Kulatiny budou slavit mnohá česká města, chystají se oslavy různých hudebních výročí i rovných 100 let od rozsvícení prvního velkého vánočního stromu v naší vlasti.
Ovšem obraz nového roku budeme malovat také každý sám za sebe. Nic nedejme na posměšné anekdoty o novoročních předsevzetích, nic nedbejme na minulé nezdary a novoroční předsevzetí si udělejme. Jsou ony nezdary důvodem, abychom si žádná předsevzetí už nedělali? Abychom začali nový rok bez nových předsevzetí, střízlivě? Střízlivost je dobrá věc (třeba v jídle a pití), ale střízlivost tohoto typu by byla chybou. Říká se, že kdo přestane stále znovu začínat, ten začne se vším přestávat. Snad nás mohou motivovat i rady, jak efektivně novoroční předsevzetí dotáhnout do cíle. Například od duchovního autora Ladislava Simajchla z knihy Cestou do Emauz:
1) Aby bylo předsevzetí účinné, musí být především konkrétní, ne všeobecné. Nepomůže umiňovat si: chci se polepšit! Musíme si přesně určit v čem a jak. Je to, jako když máme vyplet záhon. Nepomůže říkat: vypleju plevel. Musíme se dívat po jednotlivých kopřivách a bodlácích.
2) Naše předsevzetí musí být také pozitivní. Ne, co nebudeme dělat špatného, ale jak to budeme dělat dobře. Ne tedy: skoncuji se zaspáváním, ale v tolik hodin půjdu spát a v tolik vstanu.
3) Udělejme si předsevzetí jen jedno, abychom je mohli dobře hlídat. Kdo si udělá více předsevzetí, brzo mu dojde elán a odpadne.
4) Předsevzetí ať je proveditelné. Jeden muž si velkoryse umiňoval: zahrnu svou ženu pozorností, a nebylo z toho nic. Lépe by byl udělal, kdyby si umínil: třikrát se kousnu do jazyka, než promluvím, když žena začne říkat něco, co mi jde na nervy.
5) Ať je naše předsevzetí rozumné. Musíme si dobře ujasnit a zdůvodnit, proč právě v tomto či onom se chceme cvičit, proč nám to stojí za námahu.
6) Ať naše předsevzetí konáme i s jistou vnitřní radostí, abychom si nehráli na mučedníčky, když nám to půjde ztuha. Bez humoru se nezdokonalíme - leda se zmrzoutíme.
Nepochybně bychom mohli k těmto radám dodat i to, že není špatné vrátit se k dřívějším osvědčeným praktikám, na něž jsme pozapomněli anebo jež můžeme pokládat za zdánlivé maličkosti, jakými jsou: mluvit spolu bez mobilu, usmívat se ne pouze na selfie, snít bez drog, bavit se i bez alkoholu, milovat se bez podmínek. A zůstávejme v naději, že těch pěkných osobních příběhů, které zůstaly přehlíženy a nepovšimnuty, ve skutečnosti bylo a také bude víc. Nežehrejme ani na čas. Má být darem všem, které nosíme v srdci. Jak veliké bude i v roce 2024, záleží jenom na nás. Jako vždycky.
Tak dobrý nový rok…, milí čtenáři!
