Článek
Mínění a soudy o druhých jsou na denním pořádku. Třeba v komentářích pod sportovními a hudebními sestřihy, články ze světa politiky či o zdravé výživě. Kdekdo po namáčknutí si „infa“ z Wikipedie se má za většího znalce než fundovaní a léty praxe erudovaní odborníci.
Nezřídka bubří i zesměšnění a pohrdání. Patrně do té doby, než se člověk dostane do problémů, které nečekal. Fyzické či duševní problémy mohou potkat a potrápit každého z nás. Někteří tím zpokorní, jiní zapšknou.
Karel Čapek ve své povídce Poslední soud vtáhne čtenáře až do nebeských sfér, kde je souzen soudem, a to sice posledním, obžalovaný Ferdinand Kugler. Když se soudci odeberou k poradě před vynesením rozsudku, ptá se Kugler Boha, proč nesoudí on sám. Dostane odpověď, která odzbrojí každého z nás: „Protože všechno vím. Kdyby soudcové všechno, ale naprosto všechno věděli, nemohli by také soudit. Jen by všemu rozuměli, až by jim srdce bolelo.“
Říká se, že k poslednímu soudu budou přizváni tři přátelé. Ten první s námi ani nepůjde, ten druhý nás doprovodí jen ke dveřím soudní místnosti a ten třetí až před soudní tribunál. První přítel, který mnoho lidí stojí nemálo času, peněz a energie, jsou záliby šlechetné nebo méně šlechetné či dokonce závislosti. Druhý přítel je naše rodina – do soudní síně za bránu smrti nevstoupí. A ten třetí přítel jsou naše dobré skutky a povzbuzení potřebným - předstoupí před tribunál a svědčí v náš prospěch.
Tak hodně nápaditosti ke změně konverzačních témat!
