Článek
Doposud se leckdo z nás snaží vysvětlit si slova povětšinou laskavého papeže Františka k ruským katolíkům. Neboť mimo jiné se je snažil povzbudit tím, že jsou dědici ruského impéria, Petra Velikého a Kateřiny Veliké. Ovšem nejen vzdělaní lidé prvního považují za sadistu a druhou za krutovládkyni, což zvedlo vlnu nevole.
Doposud se leckdo z nás snaží vysvětlit si pasáž kázání pana kardinála Duky z nedávné mariánské slavnosti v Koclířově u Svitav. Je možné srovnávat nepoměřitelné: že nejohroženější není ukrajinský voják, ale dítě bez rodičů? Děti bez rodičů jsou nepochybně naprosto zranitelné, ale takovouto konstrukci členové rodin zabitých ukrajinských vojáků neakceptují ani v nejmenším.
Doposud se leckdo z nás snaží vysvětlit si zdravici slovenského římskokatolického kněze Mariana Kuffy v Národní radě Slovenska při přebírání Ceny J. M. Hurbana. Řadě posluchačů mimo církev i těm z církve chyběla aspoň elementární laskavost a shovívavost. Ke všemu jako by na programu nebylo jiné téma než boj proti genderu, rozmetání sexuální výchovy ve školách a podpora Ficovy strany.
Je nyní na místě upřesnit: totiž doposud my katolíci vám neumíme to všechno vysvětlit. Proč taková slova, proč tímto stylem. Proč se pořád na někoho startuje, proč to stavění se na zadní, aniž by adekvátně kdo útočil. Ježíš v Markově a Lukášově evangeliu říká: „Kdo není proti nám, je s námi.“ (Mk 9,40; Lk 9,50) Neznamená to vzdát se svých katolických postojů, ale nedomýšlet si paranoidně nepřátele ve společnosti a nevidět útočníka za každým kamenem.
Je pak i pochopitelné, když nám ze zklamání či bolesti ze zranění připomenete oběti církevních středověkých procesů, novověkých misijních násilností anebo současných nejen pedofilních skandálů či narušené životy jedinců z jednání některých zfanatizovaných kněží, biskupů a přeangažovaných laiků.
Avšak, milí přátelé na periférii církve a vůbec hledající Boha i přátelé bez vyznání, věřte prosím i přes to všechno, že v katolické církvi je obrovská část obyčejných hodných lidí s ryzí vírou a pomáhajících ostatním. Jistě se dají podobně jako předtím v pyramidálním sledu připomenout i takoví velikáni, které mají v úctě spoluobčané napříč vyznáními a politickými názory, jakými byli papež Jan Pavel II., kardinálové Trochta či Beran anebo kněz Josef Toufar.
Ano, každý máme něco, co jsme udělali v životě špatně, na co nejsme hrdí. Jako je těžké hledat na nemocničních lůžkách zdravého člověka, podobně se v kostelích ani nikde jinde nenajde dokonalý člověk. Ale je dobře táhnout za jeden provaz a tolerovat se. Dokonce i pomáhat. Své o tom ví v aktuálně zemětřesením poničeném Maroku: postiženým pomáhají záchranné složky, jejichž obětaví členové se hlásí k třem náboženstvím: islámu, křesťanství a judaismu. A o tom, že pomáhají zblízka i na dálku ateisté, kteří mají dobré srdce, pochybovat jistě nemusíme.
Nezbývá než si popřát františkánské „pokoj a dobro!“ (pax et bonum!).
