Článek
Všechno krásné trvá. Pro ono čekání je to nejen působivé a podmanivé, nýbrž i napínavé. S nadějí to jako by vyhlížíme, občas dokonce slyšíme „trávu růst“ a chceme „vidět až za roh“. A nutí nás to být trpělivými. Matky po devět měsíců nosí pod srdcem plod svého života – a musí se čekat. Láskyplné těšení se a touha tím prohlubují elementární spojení a vztah. V rostlinném a živočišném světě mnoho cyklů trvá – a musí se čekat. Vždyť rozpuk života je geneze vyžadující čas. V umění se tvoří hezká díla – a musí se čekat. Na invence, náměty, postupné opracovávání materiálů a dotýkání se, vypilovávání detailů. Tak kupříkladu Charles Dickens po dlouhý čas navštěvoval psychiatrické ústavy, věznice, profese – a pak napsal další pasáž knihy. A Leonardo da Vinci chodil celé týdny po Miláně, než našel tvář pro ztvárnění Jidáše v obrazu Poslední večeře. Ano, vše je pak hodnotnější, jak čteme v Exupéryho Malém princi: „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“ Když si chce člověk za každou cenu spěšně přivodit příjemné chvíle a následně je prodloužit, pokazí se něco důležitého tam uvnitř jeho nitra. A dokonce mnozí lidé mezi námi do „morku kosti“ zakusili velmi zajímavou formu čekání - čekali na své „velké finále“. To když cítili, že se jejich život schyluje ke konci. V tomto smyslu je poučný jeden z rozhovorů v německém filmu Nejkrásnější den. Jedná o dialog jeho hlavních protagonistů - dvou hospicových třicetiletých „adeptů na smrt“ Andyho a Bena. První tomu druhému v něm říká: „Všichni umřou, jen to ještě neví. Přemísťují věci zleva doprava, jsou polapeni ve svých každodenních svinstvech. My ne, chápeš to – my jsme volní. Když víš, že umřeš, tak také víš, co je důležitý a co ne. A máš v tom absolutní jasno. Je přeci jedno kdy a kde, důležitý je s kým!“ Ano, podstatné je „s kým“!…: s kým žít, čekat i odcházet. Nepochybně s někým, kdo vás má rád! A rovněž přeci není jedno, s kým budete čekat na Vánoce a s kým je budete prožívat. Jeví se to jako jediné důležité.
I to adventní čekání je přínosné. Hodí se do života. Naši předci to uměli – vánoční stromek se strojil až na Štědrý den, a to potajmu, aby radost dětí byla znásobena. Děti se tak těšily nejen na skromné dárky, které pro jejich formaci do života byly příhodnějsí než ty drahé, ale i na vánoční stromek. Štědrý den, kvůli kterému obvykle zažíváme rok co rok zběsilý maraton nervozity mezi regály obchodů a navrch k tomu bolavá záda z úklidu a pečení, se blíží. Namísto pokojných adventních chvil prožitku nadcházejícího štěstí se k němu nakonec přece jenom prostresujeme a propotíme? Že by Vánoce jako byznys měly opět zelenou? Záleží to ovšem na nás.
Ano, Vánoce milujeme. I když se skrze kilometry dárků vytrácí hloubka skutečné symboliky, vnímáme jejich výjimečnost. Jde v nich totiž o poselství, ne o sezónní konzum. I proto se naši předkové obdarovávali jen skromně a užitečně. Na znamení toho, že Bůh obdaroval svět svým synem. Hory dárků tuhle podstatu spolehlivě zabíjejí. Místo sebe, svého času a pozornosti druhým se raději koupí drahý dárek. Takový flastr na svědomí… Ovšem nejednou nás právě v tomto překvapí i samotné děti se svým „nekonzumním“ pohledem. Jako tuhle malá Veronika ve svém dopise Ježíškovi: „Milý Ježíšku, na Vánoce bych si přála, abys obdaroval nejdříve ty děti, které žádné hračky nemají. Dál tě prosím, abys uzdravil ty děti, které jsou nemocné. A aby všichni měly maminku a tatínka, to se mi zdá důležité.“ Tudíž pak prosakuje na povrch otázka, v čem je více lásky - zda preferovat svůj pohled na způsob prožívání svátků, nebo představy těch druhých, aby se Vánoce nestaly trpěnou formalitou a obávaným presem.
Každopádně zmíněné děti jsou pokaždé radostí Vánoc. S jejich neskrývaným nadšením a upřímnou vírou v přítomnost štědrého Ježíška. Smutek pak zavládne nad osamělou židlí tam, kde se svátků nedožili. Nebo odešli od rodin. Do štědrovečerního večera zbývá ještě nemálo okamžiků. Stále dost času na odpuštění a návrat k bližním. Ne nadarmo se říká, že kdo má vysoké nároky a chce moc, nebude nikdy šťastný. Umění života totiž spočívá v jeho prostotě a smyslu pro maličkosti. I o Vánocích.
Milí čtenáři, každému z vás i těm, které nosíte v srdci a které chcete na blížící se svátky obdarovat, hezký předvánoční čas!
