Článek
Slyšeli jste někdy o čínském bambusu? Není bambus jako bambus. Tenhleten bambus je vám velmi zvláštní rostlina. Když ho zasadíte, první čtyři roky vůbec neroste - alespoň nám se to tak zdá. Člověk by měl pokušení vykopat jej a zasadit si raději něco jiného. Ale trpěliví čínští zahradníci vědí své. Proto rostlinku trpělivě okopávají a polévají, i když je stále stejně malá. Pak se však něco stane. V průběhu pátého roku vyroste najednou za šedesát dnů do třiceti metrové výšky. Kdybyste ho viděli a nevěděli byste, jak roste, co byste řekli? Že vyrostl za šedesát dní, anebo za pět let? Náš život se podobá čínskému bambusu. Někdy se celá léta snažíme a snažíme a zdá se, že se neděje vůbec nic. Pokud však trpělivě děláme, co je správné, výsledek se určitě dostaví a naše úsilí bude odměněno.
Už je to tak na tom širém světě - všechno krásné trvá. Pro ono čekání je to krásné, jinak by to tak krásné nebylo. Matky po devět měsíců nosí pod srdcem plod svého života – a musí se čekat. V rostlinném a živočišném světě mnoho cyklů trvá – a musí se čekat. V umění se tvoří hezká díla – a musí se čekat. Tím je vše hodnotnější, jak čteme v Malém princi: „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“
Kupříkladu naši předci pro trpělivé čekání měli smysl – vánoční stromek strojili ne před Vánoci, ale až na Štědrý den. A to potajmu, aby radost dětí byla znásobena. Děti se tak těšily nejen na skromné dárky (které, jak se zdá, pro jejich formaci do života byly příhodnějsí než ty drahé), ale i na vánoční stromek. Když si člověk za každou cenu chce prodloužit příjemné chvíle, pokazí se něco důležitého tam uvnitř lidského nitra.
Že je to náročný požadavek v současné „době na několik kliknutí“? Když nic jiného, aspoň si přejme, abychom nebyli vězni hodinových ručiček, otroky termínů a služebníky bankovek. Pokračujeme-li ve stresu, dostaví se výbuch jako u papiňáku. Není příjemný ani žádoucí - umí poškodit nejen atmosféru a pracovní výsledky v zaměstnání, ale i zranit ty nejbližší kolem nás jako rodinu a přátele. Často nezvratně. Umění se tomu vyhnout je vlastně láskou nejen k sobě, ale i bližnímu. Stává se totiž prevencí před pokaženými vztahy a zbouráním mostů mezi lidmi. Odborníci radí dobře: „Lehněte si na záda do rovné polohy a nechte své tělo a namožené svaly odpočívat. Stejně tak je ale důležité oprostit se od všech myšlenkových problémů, alespoň na chvíli, a zcela vypnout. Na chvíli zapomeňte na zlobivé děti, naštvaného šéfa v práci nebo otravnou tchyni a nemysli vůbec na nic. I taková chvilka relaxace je totiž pro váš organismus velmi přínosná.“ Co vy na to?
Ano, dobře tomu rozumíte vy, kdo jste poznali, co je to opravdová láska, přátelství, ztráty i radost z malých, světu neviditelných krůčků. Nemusíme být úspěšní podle měřítek některých televizních show a prapodivných reklam, důležitá je velká láska v obyčejných věcech. A to ve stresu, bez umění čekat či nastavení si priorit v osobním času neklapne.
