Článek
Je tak fascinující je voda! Fenomenální nositelka života, biopodmínka na naší planetě, z ní žijí rostliny i živočichové. Jinak se jeví při dopadu slunečních paprsků, jiná je za měsíčního svitu. Je beztvará - a přizpůsobuje se jakémukoliv tvaru, prolínají se v ní různé barvy, v šeru je svítící, její hloubky a proud jsou strhující. Je tichá a divoká, nevypočitatelně proměnlivá.
Jaká je pak škoda, že si člověk tenčí životní prostor! Mizí voda a lesy. Naší rukou vymírají celé živočišné druhy. Kašleme na životní prostředí a měníme klima. Limity života tu nejsou zdaleka nekonečné.
Kdysi úchvatný vodní svět a průzkum tropických i subtropických moří skýtal fascinující podívanou na milióny úžasných organismů. Neuvěřitelných ryb, skvostných hub a majestátních, elegantních řas. Dnes z nich zbyly jen smutné podvodní hřbitovy. O moc lépe na tom není ani zemská sladká voda. Místo originálních pitných zdrojů matky přírody nacházíme často jen smrdutý a jedovatý odpad. Paradoxně likvidujeme prostředí, které nás živí. Kvůli penězům, momentálnímu byznysu. Z nafoukané nadřazenosti světu.
Co se stane, až znečistíme poslední řeku? Za vodu nenajdeme odpovídající náhradu, má cenu zlata a je víc než poklad. „Člověk ještě není dost dokonalý ani dost slušný, aby měl právo žít na něčem tak krásném, jako je Země,“ říkával Karel Čapek.
Ovšem i dnes se najde člověk k přírodě citlivý. Není sám a je nakonec jako ta voda - prospívá všemu živému. Takových jen houšť! Pozvánku k tomu obdržel každý z nás.
