Článek
Láska, jak je patrné již ze starověkého řeckého a latinského pojmosloví, má různé podoby. Tak pojem storgé (στοργή) vyjadřuje silný citový vztah bez sexuálního faktoru, jedná se o náklonnost či příbuzenskou lásku. Známé výrazy erós (ἔρως) i amor znamenají lásku, která celým tělem touží. Pro vzájemnou lásku mezi přáteli se používalo slovo filia (φῐλία). A konečně v biblických spisech Nového zákona se začal objevovat termín agapé (ἀγάπη), tedy caritas. Jde o lásku pečující o bližního, jak dosvědčuje celá tradice charitních služeb. Rozlišení je vcelku bohaté, jen ani jedna z nich ze své podstaty není běh na krátkou trať.
Prožívání života se sítí vztahů má mnoho paralel se světem sportu. Je sice pravdou, že ve vrcholovém sportu jsou krátké tratě pořádná dřina, ale v hodinách tělesné výchovy takový běh na šedesát metrů není takový záběr. Cvičenci je akceptovatelnější a přece jen oblíbenější než ty delší trasy. Zato přimět je nebo aspoň motivovat k vyššímu nasazení při vytrvalostních bězích bývá nezřídka zoufalý pokus nejednoho tělocvikáře. Běhy na patnáct set metrů, tři tisíce metrů, anebo dvanáctiminutovka se neobejdou bez poznámek, výmluv i omluvenek. Na druhou stranu je povzbuzující vidět atmosféru mezi běžci na dlouhých tratích, jakými jsou třeba stále oblíbenější půlmaratony ve městech či přírodních lokalitách. Spoustu milovníků běhu - dětí i dospělých - se rovněž rádo účastní dalších závodů a aspoň zčásti se daří „rozhýbat Česko“.
Sport, který učí člověka zdravé soutěživosti, překonávání sebe samého, spolupráci, hře fair play a podobně, rozvíjí vytrvalost. Na poli lidských vztahů se analogicky smysl pro vytrvalost často označuje jako věrnost. Rovněž zde můžeme být běžci na dlouhé tratě, nebo žel jen na ty krátké. Na začátku vztahu bývá sympatie, cit a příjemnost, které dávají našim skutkům jistou lehkost. Sympatie se časem může změnit v rutinu, okoukanost, vyhasnutí, břemeno či dokonce v nesympatii. Přichází pokušení rezignovat na vztah – vzdát očekávanou společnou dlouhou trať. Když lidé začnou objevovat své nedostatky, a někdy už dokonce ani nevidí klady druhé strany, přichází moudrý požadavek života – přijímat a mít rád druhé takové, jací jsou. K lásce a vztahům už prostě patří oběť, námaha, věrnost jako spojené nádoby vytrvalosti. V období, kdy nám vztah zdánlivě nic nedává, můžeme ukázat, že máme rádi nadále. Neustupujeme tak od dosavadních projevů lásky, které jsme dělali v době, kdy to bylo příjemné, a vytrváme. A až se stagnace překoná, nemusíme se vracet na počátek, ale vztah může růst.
Krize patří k životu a moudrým přístupem k nim právě jimi rosteme. V krizi na závodišti bývá zle na těle, v krizi ve vztazích na duši. Je v ní zmatek. Můžeme jej vnímat jako stav bez naděje, bez lásky, pociťovat pohnutky k nižším věcem, přidávají se laxnost, vlažnost, smutek a pocit samoty. Je to snad i důležitá zkouška pro nás – poznáváme sami sebe, jak na tom jsme a jak se chováme za vyhrocených okolností. Byť se v takovém období doporučuje nekonat žádná velká rozhodnutí a povzbuzovat se vědomím, že nás to formuje pro těžké chvíle v životě a k správnému ocenění hodnot, je navýsost jasné jedno: bez vytrvalosti a věrnosti v temnotách tomu, co jsme krásného zažili a viděli ve světle, to nepůjde. Čím větší a krásnější cíl, tím větší námaha.
Milí čtenáři, hodně vytrvalosti do života!
