Článek
To máte jako v tom vtipu. Rabín a kněz se srazí v autě. Auta na maděru, oba ale bez zranění. „Koukněte, zázrak! Láhvi vína se nic nestalo. Bůh jistě chce, abychom naše štěstí oslavili“, říká rabín, podávaje ji knězi. Ten po několika mocných doušcích ji vrací zpět a ptá se: „Vy se nenapijete?“ „Ne, já raději počkám na policisty.“ Podobné spory totiž policisté často vyšetřují. Mají plné ruce práce: agresivní hádky motoristů jsou totiž na denním pořádku. Padají silná slova, někdy i facky. Cestování automobilovým vozidlem tu a tam připomíná Divoký západ, ale s více koňmi pod kapotou: řidiči se předjíždí, omezují navzájem, vybržďují.
Někdy si zárodek naštvanosti vezou už z domu. Partnerské hádky ovlivňují chování za volantem a zvyšují riziko dopravní nehody. Proto prý je lépe před emoční jízdou problém vyřešit zavoláním či esmeskou a alespoň trochu prolomit ledy. Pokud se nedovoláme, tak třeba na chvíli zavzpomínat na okamžiky v minulosti, kdy jsme se pohádali, ale zase se usmířili a život šel dál.
Podvědomě všichni řidiči cítíme, že nemá smysl šířit agresivní náladu. Život je náročný i tak. Bez takových emocí a nervů. Často ani nevíme, zda námi zatracovaný řidič není člověk starý, nemocný, mající trápení. Mohl mít snad i lepší úmysly, než jsme si namlouvali. A znáte to: když jsme na kolegy řidiče hodní a pustíme je, umí poděkovat a být milí. Hned je pak život na tom Božím světě lepší a pozitivní nálada se rozsévá dále.
Milí čtenáři, mnoho umění být nad věcí a šťastné kilometry každému z vás!
