Článek
Nikdy jsem nebyl ten, co chce utéct. Ale Česko mě vychovalo k tomu, abych utekl.
Vystudoval jsem, udělal maturitu, šel pracovat. Byl jsem ochotný makat, nechtěl jsem nic zadarmo. Jenže čím víc jsem se snažil zapadnout, tím víc mi docházelo, že tahle hra není fér.
V Česku je všechno špatně, když chceš víc než průměr
Školství? Zastaralé, demotivační, plné memorování. Naučí tě hlavně jedno: držet hubu a krok. Po škole? Práce, kde jsi „moc mladý“, „moc ambiciózní“ nebo prostě „jiný“.
Ve chvíli, kdy jsem začal podnikat, přestali mě brát vážně úplně. Prý se „chci jen vyhnout daním“. A přitom jsem makal víc než většina lidí kolem mě.
Kdo se snaží, ten platí. Kdo nadává, dostane podporu
Když chceš v Česku něco vybudovat, stát tě nepodrží – oškube tě. Daně? Vysoké. Byrokracie? Absurdní. Kontroly? Častější než pochvala.
Ale když jsi pasivní, stěžuješ si na život a nic neděláš – systém tě obejme. Vítej v zemi, kde úspěch je podezřelý a neúspěch je výmluva.
Psychicky to nedáš
Tlak ze všech stran: rodina, stát, okolí, média. Buď podle vzoru, nebo jsi divný. Cítil jsem, jak mě to den za dnem ničí. Ne fyzicky, ale mentálně.
Sociální sítě plné nenávisti, pomluv a závisti. Komunita, kde když máš lepší mobil, auto, nápad nebo život – jsi automaticky terč.
Proč zrovna Thajsko?
Protože jsem chtěl zjistit, jak vypadá život, když tě nikdo nesoudí. Kde se můžeš ráno probudit a nemít pocit viny, že jsi šťastný.
Thajsko je daleko od ideálu, ale nabízí klid. Lidi se usmívají. Neřeší tě. Nezávidí ti. Nepočítají, kolik máš na účtě. Místo stresu ticho. Místo papírování jednoduchost. A místo závisti – vděčnost.
Žiju skromně, ale naplno
Nemám vilu, nemám jachtu. Mám jen notebook, batoh a svobodu. A víc než to – mám konečně pocit, že mi nikdo nešlape na krk jen proto, že se mi daří.
Odejít nebylo zbabělství. Byla to sebeobrana
Říkali mi, že utíkám. Ale já neutíkám – já se bráním. Bráním svou hlavu, svou hodnotu a svůj klid.
Možná se někdy vrátím. A možná taky ne.
Ale vím jedno: Česko mě naučilo přežít. Thajsko mě učí žít.
Závěrem:
Ne každý, kdo odchází, to dělá z rozmaru. Někdy prostě pochopíš, že v zemi, kterou miluješ, už nemůžeš dýchat. A že svoboda je důležitější než pohodlí.
Já jsem si ji našel. V Thajsku.
