Článek
Odřená kolena zmizela. Místo nich máme modré kruhy pod očima
Pamatuju si svoje dětství běhání venku do tmy, lezení po stromech, závody na kolech. Dneska? Děti sedí s tabletem na gauči, oči jim hoří z displeje, ale tělo je v klidu. A hlava přetížená. Od čeho? Od digitálního balastu.
Když už se dítě začne nudit, není to signál, že potřebuje další YouTube video. Je to volání po pohybu. Jenže kdo dnes dítě pustí samo ven? A kdo má čas jít si s ním zakopat? Tak je radši necháme před obrazovkou. Bezpečné, tiché, ale smutné.
Dítě není problém, když se hýbe
Mnoho „problémových“ dětí by se zklidnilo, kdyby měly kde běhat. Kdyby mohly zažít přirozenou únavu ne tu psychickou, kterou jim dává škola, úkoly a neustálé podněty z internetu.
Je rozdíl mezi dítětem, které večer padne do postele po dni plném pohybu, a tím, které po celém dni na mobilu nemůže usnout, protože mozek pořád jede.
Nemůžeme čekat klid od dětí, kterým bereme svobodu
Zakazujeme jim běhat po chodbách, mluvit ve třídě, zdržovat se venku bez dozoru. Ale pohyb je základ. Tělo chce skákat, lézt, válet sudy. Místo toho sedí na židli nebo na posteli. A tělo to dusí. Tak se to pak vybíjí jinde – ve škole, doma, v chování, které označíme jako „zlobení“.
Není to jejich vina. Je to naše pohodlnost
Když dáme dítěti do ruky tablet, máme klid. Nemusíme ho hlídat, nemluví, nezlobí. Ale jak dlouho to takhle půjde? Co z něj vyroste? Člověk, který neví, co si počít sám se sebou, když vypadne wifi?
Pohyb není volnočasová aktivita. Je to základ zdraví, rovnováhy a i duševní hygieny. Dítě, které se hýbe, lépe jí, lépe spí, líp se soustředí. Není to náhoda.
Ať jsou špinavé, hlavně že jsou šťastné
Víc než čistej pokoj chci vidět dítě s bahnem na kolenou a jiskrou v očích. A jestli se vrátí domů s rozbitým kolenem? Tak dobře. Aspoň vím, že žije.
