Článek
Těhotenství, porod a naprostý chaos
Doteď to celkem šlo. Měli jsme systém, pravidla, malá věděla, co může a co ne. Ale pak přišlo těhotenství a všechno se rozpadlo. Ke konci už jsem s ní nechodila ven tak často, ostatní ji začali hlídat, rozmazlovali ji, dávali jí sladkosti a dovolili jí úplně všechno.
Když jsem pak odjela do porodnice, zůstal s ní manžel. A co se dělo mezitím? Totální anarchie.
- Nechtěla spát.
- Nechtěla jíst.
- Dělala si, co chtěla.
- Odpolední spaní? Pryč.
- Venku byli sotva dvakrát.
A když jsem se vrátila z porodnice? Jako bych se vrátila do úplně jiné domácnosti.
Vzdor, křik a nulová disciplína
Nežárlí, na sourozence se netváří špatně, ale pokračuje přesně v tom, co jí všichni dovolili, když jsem nebyla doma. A já už neumím nastavit zpátky hranice, protože jakmile něco chci, začne naprosto šílená scéna.
- V klidu sebou flákne na zem a řve.
- Bouchá na dveře, aby probudila celý barák.
- Vynadat? Nezájem.
- Plácnout na zadek? Jen se mi vysměje.
- Nočník? Totální bojkot.
Mám pocit, že ať zkusím cokoliv, všechno selže.
Už nevím, co s ní. Jak si znovu nastavit pravidla?
Vím, že děti mají období vzdoru. Ale tohle je úplně jiný level. Už nezvládám být ta klidná matka, co všechno řeší s rozvahou. Prostě nemám nervy na to, abych každý den bojovala s něčím, co dřív fungovalo.
Co teď? Jak ji zase dostat do režimu?
- Mám být tvrdší a nevzdávat se, i když budou scény?
- Mám se naopak víc přizpůsobit a počkat, až to přejde?
- A co dělat, když neposlouchá absolutně nic?
Cítím se už totálně vyčerpaná a upřímně mám strach, že jestli se tohle nezmění, tak se z toho zblázním.
