Článek
„Vy to máte jednodušší. Stačí být hezká a všechno dostanete“
První argument, který vytáhl, byl typická klasika: „Když jsi hezká, máš všechno zadarmo.“
- Práci si najdeš snáz, protože se zaměstnavatelům líbíš.
- Muži tě zvou na večeře, platí za tebe a nosí ti dárky.
- Stačí se mile usmát a všechno ti projde.
A víš co? Jo, někde to tak funguje. Jenže zapomněl dodat pár věcí:
- Pokud tě někdo najme jen kvůli vzhledu, nebude tě brát vážně.
- Když za tebe někdo něco zaplatí, čeká za to protislužbu.
- A hlavně – co když nejsi „ta hezká“? Máš pak život těžší?
Ne, život není o tom, že se narodíš s hezkým obličejem a všechno ti padá k nohám. A pokud si to někdo myslí, asi nikdy neviděl, jak vypadají opravdové životní boje.
„Ženy si můžou vybírat, chlapi musí bojovat“
Druhý argument? „Vy si jen vyberete chlapa, který vás zabezpečí. My musíme dřít.“
- Ženy prý mají vždycky zájemce, chlapi musí o ženy bojovat.
- Ženy můžou být „zlatokopky“ a chlapa si najdou kvůli penězům.
- Muži musí „něco dokázat“, jinak si jich nikdo nevšimne.
A tady přichází realita:
- Ženy si taky nemůžou vybírat kohokoliv. Protože většina mužů má pocit, že „moc ambiciózní“ nebo „moc chytré“ ženy jsou problém.
- Ne každá žena chce chlapa, co ji bude živit. Spousta z nich chce budovat vlastní kariéru – ale hádej co? Stejní muži pak říkají, že „by se radši měla starat o rodinu“.
- A když už je žena finančně nezávislá, najednou slyší kecy o tom, jak jsou kariéristky studené a chybí jim „ženskost“.
Tak jak to teda chcete, pánové?
„Chlapi mají větší zodpovědnost“
A pak přišel poslední hřebíček do rakve. „Muži mají těžší život, protože mají větší zodpovědnost. Ženy jen čekají, co jim kdo dá.“
A já si říkám – co třeba matky samoživitelky, které dřou od rána do večera? Co ženy, které mají práci, domácnost, děti a ještě se musí tvářit, že je všechno v pohodě?
Kolikrát jsem slyšela: „Ty jsi žena, ty to zvládneš, jsi silná.“ Ale když se má říct, kdo to má těžší, tak se najednou z žen stanou ty, co se jen vezou?
Tak kdo to má vlastně jednodušší?
Každý si myslí, že ta druhá strana to má lehčí. Muži si myslí, že ženy mají život jako procházku růžovou zahradou. Ženy zase vidí, jak se muži často dostanou dál jen proto, že jsou muži.
Ale pravda? Každý si nese svoje břemeno.
Takže příště, až mi někdo řekne, že „ženy to mají jednodušší“, asi ho jen pozvu na den do reality. Možná pak pochopí, že tady žádná „snazší cesta“ neexistuje.
